Účast vlastníků na členských schůzích bytového družstva

V našem bytovém domě byly převedeny prvé byty do vlastnictví v průběhu roku 2005. Předsta­venstvo družstva přitom vycházelo z mylné interpretace zákona č. 103/2000 Sb. Podle jeho výkladu vznikne SVJ jako právnická osoba až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž budou družstvu doručeny listiny dokládající, že spoluvlastnický podíl bytového družstva na společných částech domu činí méně než jednu čtvrtinu.

V roce 2007 jsem otevřeným dopisem upozornil členskou schůzi, že zmíněné ustanovení se vztahuje pouze na ty případy, kdy do vlastnictví byla převedena část jednotek již před 1.7.2000 a družstvo tedy fungovalo již tehdy jako jejich správce. Podle novely zákona č. 103/2000 Sb. vznikne SVJ jako právnická osoba automaticky ze zákona jakmile nastanou skutečnosti zákonem předvídané (tj. vzniká v domě s nejméně pěti jednotkami……). Pro samotný vznik SVJ není vyžadována žádná aktivita vlastníků, neplatí to ovšem pro jeho fungování, které je podmíněno volbou statutárního orgánu. V případě našeho SVJ byla přitom tato podmínka docela jednoduše překonatelná, protože všichni tři členové představenstva měli již byt převeden do vlastnictví. Představenstvu se podařilo tento návrh zahrát do autu s odvoláním na údajné stanovisko právního oddělení SČMBD.

Představenstvo družstva se sice formálně hlásilo k původnímu znění zákona č. 72/1994 Sb., nikdy však nenaplnilo klíčový § 11, který stanovuje, že se musí alespoň jednou ročně konat shromáždění vlastníků. A to přestože tuto povinnost na sebe představenstvo převzalo v uzavíraných „správcovských“ smlouvách. Je jiná otázka, že iniciativu ke svolání shromáždění nevyvinul ani žádný z vlastníků.

Místo toho nabízelo představenstvo vlastníkům účast na členských schůzích družstva. Vycházelo přitom z další mylné interpretace § 24, odst. 9, ve které posledně citovaný zákon uvádí: „Převodem jednotky podle ustanovení odstavců 1 až 8 zaniká členství nabyvatele v družstvu bez práva na vrácení členského podílu připadajícího na jednotku, případně základního členského vkladu, pokud byl zdrojem financování domu s převáděnými jednotkami.“ Ustanovení pak dále pokračuje: „Členství v družstvu však nezaniká, jestliže majetková účast člena v družstvu snížená o hodnotu členského podílu připadajícího na převedenou jednotku, dosahuje alespoň výše základního členského vkladu, nebo složí-li člen družstva do 30 dnů základní členský vklad“ (cca 600 Kč).

Podle mého názoru se touto druhou částí snaží zákonodárce reflektovat skutečnost, že bytové družstvo za dobu své existence obvykle vytvoří i další zdroje nad rámec základního kapitálu, které bude nutno s vlastníkem později vypořádat. Smyslem daného ustanovení je tedy ochránit, aby vlastník nebyl při likvidaci majetku družstva opominut.

Představenstvo však z této druhé čási vyvodilo slogan „všichni jsme přece družstevníci“ a za těchto okolností je zbytečné svolávat odděleně shromáždění vlastníků. Podle mého názoru, vlastníkům sice nic nebrání, aby se těchto schůzí zúčastnili, nicméně nemají právo zde hlasovat o usneseních bytového družstva nebo dokonce volit členy představenstva družstva; pokud se tak dělo, tato akta asi nejsou právoplatná. Tím spíše, že vlastníci hlasují podle spoluvlastnických podílů, nikoliv jako družstevníci, kde platí jeden byt jeden hlas.

Moje otázka zní: jsou usnesení členské schůze bytového družstva za popsaných okolností vůbec právoplatná. Další otázka: je právoplatné, aby vlastníci kandidovali a byli zvolení do nejvyššího družstevního orgánu?