Není třeba svolávat shromáždění

Paní Misme se podivuje nad tím, že není třeba svolávat zasedání shromáždění.

Jeden vlastník disponuje plnými mocemi vlastníků s většinovým podílem. Rozhoduje tedy sám a zasedání shromáždění nepotřebuje. Soudy mi to vysvětlily argumentací typu I kdyby bylo svoláno shromáždění, rozhodnutí by bylo přijato. Rozhodnutí je tak platné.

Zda (a kdy) vlastníci obdrželi pozvánku, zda vůbec existuje pozvánka a kdo ji podepsal, věděli předem o tom, že se bude přijímat rozhodnutí, byli přítomni, měli k disposici návrh rozhodnutí, měli k disposici podklady pro rozhodnutí, obdrželi zápis o přijatém rozhodnutí – nic z toho není podstatné.

Jedná se o otrocký výklad ustanovení „Shromáždění je usnášeníschopné, jsou-li přítomni vlastníci …“