„…Je naivní dodávat konečným spotřebitelům bez smlouvy…“

• míním že není pravda, že dodávka služeb kterou SVJ zajišťuje je nutné podporovat separátními smlouvami s jednotlivými konečnými spotřebiteli. Toto tvrzení je obdoba „smlouvy o výkonu funkce člena výboru“ – jistě jako de lege ferenda – dobrý, … ale zústaňme v realitě všedních dní.
• míním, že zcela postačuje §13/7 ZoVB. Když postačuje k tomu, aby dala banka úvěr SVJ namísto skupině vlastníků, pak postačuje i k vymáhání plateb za služby rozúčtovávaných konečným spotřebitelům.

„…Zkuste se zamyslet proč asi dodavatelé takto postupují…“

• je sice pěkné uvést příklad dodavatelsko-odběratelských vztahů tj. dvou právnických osob na základě smluv ale SVJ služby pouze zajišťuje za vlastníky a nikoli že by bylo jejich dodavatelem ke konečným spotřebitelům
• na základě uvedené „logiky“ by mohla PO-SVJ zajistit službu také jen těm co pro ni hlasovali a nikoliv již těm co byly proti

„…Neuhrazením zálohy tedy ještě nevznikne dluh…“

• pokud na jedné straně lze „splatnost platby“ (snad míníte zálohy – nevím) stanovit „usnesením“, ale na druhé straně není „neuhrazení zálohy“ dluhem se sankčními důsledky, pak nedává žádný smysl se usnášet o nějaké „splatnosti záloh“. Takové „usnesení“ zálohu dodavateli např. za teplo neuhradí.

Neználek