Velmi se přimlouvám za rozšíření pochopení smyslu SVJ. Podle mne jde o dosud technokratické chápání instituce, rádoby snadněji prosazující obecný zájem spoluvlastníků (rozumím ale nesouhlasím že instituce usnadní a ulehčí prosazení zájmů, zejména když u malých společenství se počet funkcí kriticky blíží počtu členů společenství). Podle mého názoru by SVJ od svého konstituování (faktického, nikoliv jen zákonného) mělo své dokumenty chápat jako „jízdní řád“ do nepohody. Realizovat věci, na kterých se shodneme je poměrně jednoduché. Kvantifikovat a kvalifikovat zásady „dobrého sousedství“ je přínosné pro období, kdy zákonodárci pochopí, že rychlost prosazení práva je nepřímo úměrná počtu slov v zákoně (s jistými hranicemi, samozřejmě). Také např.povrchní kvalifikace společného majetku může přinést problémy (obvodové a nosné stěny jsou společné – jsou i povrchy těchto stěn společné ? A když ano, tak rozvody elektřiny v bytě jsou ve společném povrchu stěn – omítkách – a jsou ve vlastnictví vlastníka jednotky – takových příkladů je celá řada). Než dojde podstatné zákonodárcům, dávejte si do pořádku tyto jízdní řády DOKUD JSTE SCHOPNI SE DOHODNOUT. Až se nedohodnete na něčem, nebudete se exponenciálně v časové řadě schopni dohodnout ani na barvě rohožky u hlavních dveří. Podobné případy vidím 2–3 za rok a podceňují to i obce a města, která převádí nebo převedly byty do OV. Mnohdy města nechápou, že všechny budoucí problémy budou dříve nebo později hozeny m.j. i jim na stůl. V několika případech se situace vyhrotila natolik, že město dodatečně najalo lidi (v tomto případě mne), abych jako externista upravil, vysvětlil a prosadil dokumenty (jízdní řád), který ozřejmí práva, povinnosti a základní vztahy.