Pan marian zlobí a píše nesmysly. Vzájemný vztah mezi spoluvlastníky ohledně užívání společné věci (místnosti) je výhradně vztahem občanskoprávním, který si účastníci mají primárně vyřešit mezi sebou. Není zde dán zájem státu. Neexistuje zákonná povinnost, aby všichni spoluvlastníci využívali všechny společné části shodně. Nedošlo k porušení zákona. Proto nevidím přestupkové řízení jako způsobilé vyřešit vzájemné vztahy. Nelze se totiž opřít o legislativu, když tyto věci jsou předmětem většinového rozhodování mezi spoluvlastníky.

(1) Užívá-li spoluvlastník určitou společnou část (místnost) výhradně, je vše v pořádku, dokud ostatní spoluvlastníci nevyjádří přání tento stav změnit. Teprve tímto okamžikem je možno požadovat zpřístupnění, nebo zjednat si přístup, nebo konstatovat vznik bezdůvodného obohacení, vyčíslit je a požadovat na tomto spoluvlastníkovi finanční kompenzaci.

(2) Užívá-li spoluvlastník část věci výhradně, činí tak na základě svého vlastnického práva, tedy v souladu se zákonem. Pak samozřejmě náleží ostatním spoluvlastníkům kompenzace ve výši nájemného v místě obvyklého za obdobný předmět nájmu. Ovšem – znovu zdůrazňuji – teprve od okamžiku, kdy některý z nich jeho způsob užívání prokazatelně napadl. Judikatura je v této věci konstatntní. Pak teprve vznikne majekoprávní nárok, který se NEBUDE řešit v přestupkovém řízení, neboť majetkové záležitosti náleží rozhodovat výhradně soudům.

lake