Mám k disposici téměř dvě desítky rozúčtování z různých objektů. Ve všech případech je rozptyl měrných nákladů podobně vysoký jako v příkladu, který uvádím. Nejde tedy o specifikum našeho družstevního domu, ale o obecný problém rozúčtování pomocí radiátorových indikátorů. V materiálu se pokouším vysvětlit, že je to důsledek systémových chyb vyhlášky. Metodický pokyn k vyhlášce jasně říká, že chápe přípustnou odchylku +40%/-40% jako mezní hodnotu. Dále říká, že odchylka –40% (dle MMR = 13,5 st. C) by měla být použita jen výjimečně například u neobsazených bytů. Metodický pokyn se tak snaží vyhnout rozporu s vyhláškou 152/2001 Sb., která nepovoluje provádět útlum pod hranicí tepelné stability objektu. Ta je obvykle stanovena na úrovni 16 st. C (=odchylka –25 %). Z předchozího je myslím zřejmé, že v pozadí řady kalkulací MME jsou právě implicitní teploty. V každém případě použití přípustné odchylky znamená, že má vypočtený měrný náklad pochybnou kvalitu. V případě použití odchylky +40%/-25% tato korekce postihuje téměř polovinu bytových jednotek, a to v nezanebatelném rozsahu. Možná že to není v rozporu s vyhláškou, ale se zdravým rozumem ano. Jinak doporučuji si povšimnout údajů o nesrovnatelně menším rozptylu teplotních úrovní a nákladů v domech, které k rozúčtování používají denostupňovou metodu.