Osobně se (jako mimo jiné účetní) domnívám, že vést například 104 analytických účtů pro všechny účty, které mají souvislost s jednotlivými vlastníky, je totální blbost. V takovém množství je pravděpodobnost chyby mnohem větší, než při účtování kumulovaně a vedení položkové evidence bokem.

Nedokážu si opravdu představit, že bych účtovala třeba opravu zámku za 420 Kč po 4,03846153846­15384615384615384615 Kč na 104 analytických účtů jako čerpání zálohy na správu.

Každá normální účetní si dělá inventury účtů a kontroluje s výstupy z evidence; není tedy nejmenší problém v jakémkoli okamžiku roku říct, jaká je bilance konkrétního vlastníka. Není nutno se přitom topit v milionech čísel.

Co se týče vedení účtů po vchodech, považuji to za nezákonné a nelogické. Je-li například oněch 104 vlastníků rozprostřeno v osmi vchodech, vedení „středisek“ s přepočítáváním podílů je zase o strašném množství nesmyslných čísel.

Ale hlavně – každý vlastník v našem domě si koupil s bytem podíl na společných prostorech všech osmi vchodů a v tomto poměru odpovídá za svůj majetek. Počítat náklady jenom těm nešťastníkům, kteří se shodou okolností nastěhovali do nejporuchovějšího vchodu, považuji za nesmysl.

A pokud jde o jednotlivce případně způsobující tyto škody, je stejný nesmysl, aby to za ně platilo všech 104 vlastníků, jako aby to za ně platilo zbylých 12 nevinných obyvatel daného vchodu. Takové škody je pak potřeba vymáhat po konkrétních vlastnících a nikoli je přenášet na část nebo celé SVJ.

Takže, vyzná-li se osoba vedoucí evidenci a účetnictví ve své práci, není potřeba vést účetnictví po vlastnících, protože i z těchto výstupů dokáže čísla získat a srozumitelně prezentovat. Nevyzná-li se, vedení po vlastnících situaci nezachrání, ale pravděpodobně ještě více zkomplikuje.

A troufám si trvdit, že jednostránková rozvaha s jednostránkovými (z evidence tahanými) analytikami účtů předpisů, záloh na správu a záloh na služby je mnohem přehlednější, než deseti- až stostránkové výstupy z analytického účetnictví.