Vyjádření k příspěvku:

„Vložil MartinII, 14. Říjen 2011 – 11:59“

Vážený pane MartineII,

poukázal jste na rozhodnutí NS ČR, sp. zn.22 Cdo 1423/2009 (přehlasovaný vlastník napadá usnesení shromáždění).

Pokud vlastník jednotky napadá „usnesení“ samostatnou žalobou, snaží se toto „usnesení“ zrušit „pro všechny vlastníky“ (ne jenom pro sebe). Usnesení bude prohlášeno za neplatné.

Pokud ale vlastník jednotky usnesení nenapadne a pokud se společenství domáhá „něčeho“ po vlastníku jednotky na základě takového usnesení a tento vlastník jednotky (žalovaný) poukáže na neplatnost usnesení (pro neurčitost, rozpor se zákonem, …), bude soud posuzovat platnost usnesení „in concreto“, tedy v jednom konkrétním případě – pouze v tomto sporu.

V případě úspěchu vlastníka (žalovaného) to bude znamenat následující:

pro žalovaného vlastníka nebude takové „usnesení“ platné, pro ostatní členy společenství bude toto usnesení nadále platné.

Advokát žalobce, „který byl úspěšný u NS ČR“ (22 Cdo 1423 / 2009), zatajil svému klientovi, že se soudil naprosto zbytečně.

Pokud byla okna ve vlastníctví žalobce (NS ČR 22 Cdo 1423 / 2009), nemělo smyslu rušit usnesení, kterým by se „de facto“ zakazovala vyměnit okna ostatním vlastníkům jednotek.

Že se výměna oken hradila z neexistujícího „fondu oprav“, NS ČR očividně neřešil. Neměl k tomu ani žádný důvod. Žalobce existenci „fondu oprav“ nerozporoval.

Žalobce se nepohoršoval nad tím, že „fond oprav“ neexistuje. Popletený žalobce se pohoršoval nad tím, že z neexistujícího fondu oprav byla uhrazena výměna jeho oken.

NS ČR řešil pouze tu právní otázku, zda je či není atkivně legitimován (ten popletený vlastník). Nic jiného.

V Praze, dne 14.10.2011

ZoVB