K dosavadní konstantní judikatuře:

V rozsudku ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, Nejvyšší soud dovodil, že nelze ztratit ze zřetele, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování (k tomu lze pro srovnání opětovně odkázat na závěry vyjádřené v bodu I.2.d. stanoviska sp. zn. Cpj 164/80). Lze tudíž přisvědčit dovolatelovu názoru, že na základě věcně nesprávného vyúčtování nemůže nájemce úspěšně vymáhat po pronajímateli ani případný přeplatek na službách vyplývající z vyúčtování (natož přeplatek ve správné výši), neboť ten se nikdy nestane splatným. Přitom v zájmu dosažení splatnosti tohoto přeplatku nemá nájemce jinou možnost než podat žalobu na stanovení povinnosti pronajímateli provést (řádné) vyúčtování služeb.

Viz např. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem 76 C 220/2021–42, https://rozhodnuti.justice.cz/…dnuti/207319.

Že se jedná o konstantní judikaturu je zjevné i z citovaného rozhodnutí kolegia Nejvyššího soudu Cpj 164/80 ze dne 16.07.1981, https://www.aspi.cz/…zivanim-bytu.

Justitianus