Pro čtenáře připomínám, že zde popsané protiprávní rozhodování shromáždění spadá pod § 245 občanského zákoníku.

Je třeba porozumět tomu, že usnesení ultra vires (mimo pravomoc), o vnuceném pořízení jednotných plynových kotlů v bytech, bylo usnesením pouze zdánlivým. Ve skutečnosti se o usnesení vůbec nejednalo. Nebylo tedy nutno obracet se na soud. V tomto případě bylo zbytečné zkoumat zda vlastník jednotky byl či nebyl přehlasovaný (tu zcela nesprávnou domněnku zde vyjádřili diskutující Andrej a MartinII).

1. U zdánlivých rozhodnutí není nutno je napadnout soudně a neběží u nich žádná promlčecí doba. Rozhodnutí shromáždění právně neexistuje; hledí se na ně jako by nebylo přijato. Tedy nemá vůči nesouhlasícímu vlastníkovi žádné právní účinky. Vhodný postup (z opatrnosti) je upozornit prokazatelně jak SVJ, tak i ostatní vlastníky jednotek na to, že „usnesení“ je pouze zdánlivé a že ve skutečnosti žádné usnesení přijato nebylo.
2. Naopak u řádně přijatých rozhodnutí, která jsou odchylná od stanov nebo od dispozitivního ustanovení zákona, je k jejich zneplatnění nutno napadnout je soudně (a to pouze přehlasovaným vlastníkem a v zákonné lhůtě 3 měsíce). Je pak jen na rozhodnutí soudu, zda napadené usnesení zneplatní, ponechá v platnosti, nebo uspořádá poměry v SVJ sám podle „slušného uvážení“. Tento volný postup soudu plyne z § 260 a z § 1209 zákona č. 89/2012 Sb..

Problémem bývá že soudci nejsou často schopni rozpoznat kdy jde o absolutní neplatnost ex tunc podle č. 1 a kdy jde o platné rozhodnutí napadnuté podle č. 2. Viz zpackané protiprávní judikáty JUDr. Davida a Mgr. Králíka ve věci vyvlastnění oken, která nebyla společná: David a Králík.

Justitianus

Poznámka:
☀ To co bylo omylem považováno za usnesení shromáždění, bylo ve skutečnosti soukromoprávní smlouvou mezi SVJ a některými (souhlasícími) členy SVJ. Předmětem smlouvy nepochybně bylo zprostředkování dodávky plynového etážového kotle do bytu souhlasícího člena. Ten se zavázal uhradit kupní cenu kotle na účet SVJ, a to předem. Zkrátka šlo o běžnou soukromoprávní smlouvu, nikoliv o usnesení shromáždění právnické osoby.
☀ Usnesení bylo při tom také přijato, ale mělo jiný obsah než se zmatení vlastníci domnívali: došlo k udělení souhlasu právnické osobě SVJ, že smí zajistit pořízení kotlů souhlasícím členům SVJ, i když správa bytů nespadá pod správu společných částí domu. Toto řádně přijaté rozhodnutí mohlo být napadeno soudně pro rozpor s § 1194 (viz bod č. 2 výše). Ovšem s nejistým výsledkem; vždyť šlo o nepodstatnou drobnost, která nestála za žalobu.