• K definici nákladů vlastní správy:

V diskusi „Náklady na soudní spor“ jsem už uvedl jednotlivá ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. ve kterých zákonodárce definoval náklady vlastní správy právnické osoby (§ 338, § 344, § 357, § 358, § 403, § 1414).

Z uvedených ustanovení plyne jednoznačně, že definice existuje. Zákonodárce tyto náklady definoval dostatečně určitě. Nevymezil je však pozitivně, nýbrž je vymezil negativně: k nákladům na (vlastní) správu právnické osoby NEPATŘÍ ani náklady na hlavní činnost, ani náklady na vedlejší činnost.

K tomu viz (z hlediska účetního) také § 415 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb..

• V právních poměrech SVJ se uvedené dělení nákladů uplatní takto:

Hlavním předmětem činnosti SVJ je (1) správa cizího majetku, vedlejšími činnostmi jsou (2) provozování technických zařízení domu, (3) poskytování služeb spojených s užíváním bytů, (4) zastupování vlastníků jednotek ve sporech o vady jednotek, (5) pojištění domu, podpůrně (6) vymáhání plnění povinností uložených vlastníkům jednotek, (7) vymáhání úhrad od vlastníků jednotek.

Uvedený seznam je samozřejmě demonstrativní (příkladmý). Ke správě cizího majetku společenstvím viz § 1189 NOZ. (Zákon č. 72/1994 Sb. ještě do tzv. správy v širším smyslu zařazoval pronajímání jednotek vlastněných všemi vlastníky jednotek, ale zákon č. 89/2012 Sb. tuto činnost již v rámci správy domu neuvádí.) Prakticky vše co SVJ činí – i samotná existence této právnické osoby – má přímou či nepřímou spojitost s hlavní činností – správou domu.

Náklady na hlavní činnost a s ní související vedlejší činnosti NEPATŘÍ do nákladů na vlastní správu SVJ. Nákladem na vlastní správu je tedy pouze ten „zbytek“.

Abychom uspokojili zvědavost pana nv, navrhuji tuto jednoduchou definici vlastní správní činnosti:

Justitianus