Bylo by vhodné potvrdit vaše technické řešení s bytovou stanicí. Předpokládám, že to znamená výměník tepla pro ohřev TUV v každém bytě, přičemž do bytu jde jediný vstup topné vody , která se používá jak na ohřev TUV , tak na vytápění. Je osazen jeden měřič tepla , který registruje celkové teplo pro oba účely společně, a jediný vodoměr – na přívodní studenou vodu. Měřiče jsou použity jako poměrové, pro zozúčtování celkových nákladů. Je to tak?

Pak se domnívám:

Otázka 1: Ne. Legislativa s tímto řešením nepočítá a žádný normalizovaný vzorec není.

Otázka 2: Spíše NE. Vyhláška to sice umožňuje (60/40%), tím určíte náklady na teplo pro TUV, ale stále neznáte objem TUV, jak byste rozúčtoval spotřební složku? Dále dodávám, že máte v popisu věcnou chybu: pro vytápění se (narozdíl od TUV) pro základní složku počítá započitatelná plocha namísto prosté podlahové.

Otázka 3: Bylo by vhodné rozvést, proč. Maximum a minimum je dle mého názoru povinné i dle zákona o Službách § 6 odst 3 a 4. Ještě dodávám, že limity zásadně komplikují výpočet, neboť nastavením některých náměrů na limity (pro splnění podmínek) znamená, že se jiné náměry mohou dostat mimo limit. Výpočet je tak nutné opakovat – je to iterativní záležitost – nikoliv pouze „vzorec“ jak očekáváte – obvykle. Algoritmus totiž není zákonem ani vyhláškou specifikován, pouze je tam stanoveno že se „musí provést úprava výpočtové metody“.