Pojem „služba“ a pojem „zboží“ jsou dvě základní ekonomické kategorie. Rozdíl je v tom, že službu (na rozdíl od zboží) není možné vlastnit. Službu můžete pouze konsumovat (čerpat), ale nemůžete si ji nakoupit do zásoby.

Služby jsou zmíněny leckde: např. v zákonech o DPH, o EET. Speciální skupinou služeb (podle zákona č. 67/2013 Sb. ) jsou „služby spojené s užíváním bytů“. V byznysu je běžný pojem „dluhová služba“ (debt service), což je souhrn splátek dluhu (jistiny) a úroků za určité období. Pak jsou také lékaři „ve službě“ a policisté postavení „mimo službu“, že ano.

A tak by se dalo pokračovat do nekonečna …

Mudrovat nad všemi významy pojmu „služba“ nemá žádný smysl. Pojem použitý (a definovaný) v právním předpisu má platnost pouze v rámci tohoto předpisu. Pojem „služba“ tedy může být v různých zákonech definovaný různě.

Zajímavé (a odstrašující) je to v případě, kdy státní ouředníci nevědí o jaké „službě“ vlastně mluví a pletou si pojmy. Například když ouřad zveřejňuje výklad k EET a míchá do toho pojmy z právních předpisů o DPH.

Justitianus