Rozsudek KS Ostrava 8Cm 165/2017–40 ukazuje znepokojivou věc: soudci jsou velmi nevzděláni v právních záležitostech, o kterých naslepo rozhodují. Rozsah jejich neznalosti dosahuje ústavního rozměru, neboť je způsobilá nepříznivě zasáhnout do práv, chráněných Listinou základních práv a svobod.

Cituji z rozsudku:

„Pokud je pravdivé tvrzení navrhovatelů o tom, že aktuálně již drtivá většina vlastníků jednotek v domě souhlasí s tím, aby vlastníci nebytové jednotky přispívali na správu domu a pozemku nižší částkou, než vlastníci bytových jednotek, navrhovatelům nic nebrání v tom, aby postupovali v souladu s občanským zákoníkem a stanovami SVJ a zákonným způsobem dosáhli rozhodnutí ohledně případné změny stanov SVJ.“

Soudcům tedy zcela ušlo, že podíl vlastníka jednotky na nákladech správy domu nemůže být měněn stanovami SVJ. Podíl vlastníka je pevně určen v Prohlášení vlastníka budovy, které je vloženo ve sbírce listin rejstříkového soudu. (Obdobně totéž platí pro Smlouvu o výstavbě, pokud jednotky vznikly na základě tohoto dokumentu.)

Nepřichází tedy vůbec do úvahy jakýkoliv pokus obejít Prohlášení vlastníka pomocí změny stanov SVJ. Přesto soudci-neználci takový protizákonny postup popisují. Někdo by mohl vadnou “radu” soudu vzít vážně (i když je formulována na závěr toliko jako orbiter dictum).

Změna Prohlášení totiž vyžaduje „dohodu dotčených vlastníků o změně jejich práv a povinností, uzavřenou v písemné formě“. Naproti tomu změna stanov se schvaluje zpravidla většinou, v mnoha SVJ pouze prostou (nadpoloviční).

Justitianus