Ano, napsala jsem …Velký bratr ho (za naše daně) najde…, ale současně tím vystavila „konečný účet“. Žádné navyšování úředníků jsem tím neměla na mysli.

Hledal jste už někdy něco pomocí internetového vyhledávače? Tak obdobně úředník hledá ve „svých“ databázích. Není to žádné vyčerpávající drama v archivech. Prostě zadá parametry a prakticky okamžitě vidí (pokud teda nemá systém od neumětelů, to pak nemusí být zrovna okamžitě) odpověď systému. Odpověď systému je ale v tomto případě méně rozkošatělá oproti internetovému prohlížeči, protože databáze, v níž hledá, neobepíná „celý svět v jeho komplexnosti“. Zde je také potřeba uvážit, že ne každý původce dluhu je SVJ neznámý, tzn. že úředník nebude řešit kontakt na každého dlužníka, ale jen na toho „vyšumělého“. Kolik jich může být? Nevím, v mém okolí a ani domě se naštěstí žádný dohledatelný ani nedohledatený dlužník nevyskytuje. Proto odhaduji, že jde o velmi závažný jev, ale ne masově rozšířený a pokud jde o „vyšumělé“ vlastníky, tak ojedinělý. Pokud je tomu jinak, poučte mě o faktech.

Tady je nutné ale vážit i jiné věci, např. to, že některé z dluhů má na svědomí souhra se špatnou prací statutárního orgánu. Na to je zapotřebí také poukázat, protože statutár určitě rád přikryje svou špatnou práci vystavením potvrzení o dluhu a nabyvatel se pozadí a okolností vzniku dluhu nemá jak dopátrat. Proto je zapotřebí, aby si tuto věc vyjasnili přímí účastníci vzniku dluhu, ne aby nabyvatelé jednotky se stali prakticky i nabyvateli dluhu v důsledku špatného ustanovení zákona.

Další věc, která mi jde hlavou, je ozdravný účinek na nemocnou bytovou politiku. Lidé, k jejichž životnímu stylu patří dělat dluhy a na které zákon pohlíží s takovou shovívavostí, že jim garantuje, že jejich dluh za ně někdo zaplatí, nejsou dnes nijak motivováni dluhy nedělat a hradit. Pokud by je museli zaplatit, tak věřím, že alespoň někteří z nich by je ani nedělali.

Proč si to myslím? Mám zkušenost z „našeho“ SBD, kde nevím o dlužníkovi, který by v situaci, kdy je na něj podána žaloba, neuhradil celý dluh najednou. A namísto takového „hajzlíka“ má být popotahován ve sporech člověk, který takový dluh „ze zákona nabyde“.

Zkuste mě opět někdo přesvěčit, že nepřevádění dluhů a dohledatelnost dlužníků by nemohly být dvěma z motivačních nástrojů k tomu řádně platit, protože když svým dluhům nikdo neuteče, tak je rozumné je nedělat.