Dnes jsem se byl podívat na odvolací soud u VS Praha (senát JUDr. František Švantner, JUDr. Eva Svobodová). Šlo o odvolání proti rozsudku vyneseným KS Ústí n. L. (JUDr. Vojtěch Cepl), který zrušil usnesení o schválení stanov. Bod na pozvánce zněl matoucím způsobem „zahájení úkonů pro přijetí nových stanov dle nového občanského zákoníku“.

Zajímavý je závěr soudce Cepla (a dle mého názoru chybný a nebezpečný, protože vysílá signál zlotřilým výborům, že mohou zamlžovat skutečný program a soud se jich vždy zastane), který do rozsudku napsal, že matoucí bod je zhojitelný tím, že přítomná většina členů společenství stanovy prostě schválila, protože shromáždění je oprávněno měnit program. V neurčitém znění bodu programu tedy soudce problém nespatřoval.

Soudce Cepl přesto žalobcům vyhověl a vyslovil neplatnost usnesení a to z těchto důvodů:

• nebyla připuštěna diskuse a připomínky ke stanovám, což je dle soudce Cepla porušením § 251 a podstatným porušením práva člena
• závažný je také důvod, že nejméně jeden člen SVJ nebyl pozván
• v případě bytu žalobců, kdy je byt vlastněn 3 spoluvlastníky, nebyla pozvána jedna spoluvlastnice, což poškodilo práva žalobců, protože na shromáždění mají vystupovat všichni tři

Soudce tedy opomenul institut společného zástupce. Soudce Cepl se zcela vychýlil ze současné judikatury, jak ji mám nastudovanou, protože zatím všichni soudci KS a VS v rozsudcích, které jsem četl, konstatovali, že nepozvání jednoho či dvou členů nevadí (což je samo o sobě šílené a nebezpečné, protože soudy vysílají signál, že oponenty netřeba zvát, stačí před nimi tajit termín shromáždění a výbor hlasovací mašinerií důchodců protlačí, co potřebuje). Soudce Cepl se ve svém rozsudku opíral o § 258 a 259.

Jak se k věci postavil odvolací soud VS Praha: vyčetl krajskému soudu, že opomenul § 1209 a že měl nejprve řešit, zda žalobci hlasovali PROTI a zda je dán důležitý důvod a teprve potom může soud přistoupit k věcnému řešení sporu, zda tedy byl porušen zákon či stanovy při přijímání usnesení. Ani jedno soudce Cepl nezjišťoval. U KS se tato otázka neřešila, dokonce i advokátka žalovaného SVJ na absenci aktivní legitimace upozornila teprve až v odvolání.

Ze zápisu ze shromáždění, jak si ho nastudovali soudci VS, totiž vyplynulo, že žalobci nehlasovali PROTI a nejsou tedy přehlasovanými vlastníky.

Advokát žalobců argumentoval, že o bodu se vůbec nemělo hlasovat, že z pozvánky nebylo zřejmé, že se má schvalovat změna stanov a že když to žalobci na schůzi zjistili, aktivně protestovali a na schůzi prohlásili, že vyhlášení hlasování je nezákonné a na základě této pozvánky nemůže shromáždění hlasovat o stanovách a odmítli hlasovat (tedy vůbec nehlasovali). Advokát argumentoval, že přece není možné nikoho nutit, aby přistoupil na nicotná či absoluteně neplatná jednání, tedy přistoupit na tuto hru a „na oko“ hlasovat PROTI jen proto, že máme mizerný zákon.

Na to zareagovala soudkyně Svobodová, že současná judikatura jednoznačně požaduje, aby nesouhlasící vlastník aktivně hlasoval PROTI. Vlastník, který se ZDRŽEL, který nebyl přítomen, nebo který odešel, či který prostě nehlasoval, nemá aktivní legitimaci k podání žaloby. Odkázala na 26 Cdo 5024/2015.

Advokát žalobců sdělil, že jemu známá judikatura neříká, že zdržující se člen není přehlasovaný. Avizoval, že tedy bude nutné tuto otázku judikatorně dořešit u Nejvyššího soudu (asi tedy podají dovolání).

Advokát žalobců dále sdělil, že o bodech programu se musí diskutovat, což bylo judikatorně vyřešeno před 15 lety u obchodních společností, tedy jak má většinový akcionář zacházet s menšinovým. Soudkyně Svobodová konstatovala, že SVJ nelze přirovnávat k dobrovolným svazkům s.r.o. a a.s., ve výboru nesedí právníci a členství v SVJ je povinné, narozdíl od členství v obchodních korporacích, kde je dobrovolné.

Advokátka SVJ reagovala, že žalobcům by byla umožněna diskuse, že přece mohli požádat na začátku schůze o doplnění programu a že stanovy SVJ umožňují vznášet námitky a zaprotokolovat do zápisu svůj protest, čehož žalobci nevyužili. Diskuse musí být samostatný bod na pozvánce, žalobci tedy měli požádat o změnu programu, pokud chtěli diskutovat.

Na to advokát žalobců namítl, že žalobci nemohli ovlivnit, co výbor napíše do zápisu a že proti hlasování aktivně protestovali přímo na schůzi a zapisovatel tedy měl tyto protesty zachytit.

VS rozsudek krajského soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Soudci zamítnutí žaloby postavili jen na tom, že žalobci nebyli přehlasovanými vlastníky a nebyli tedy aktivně legitimováni k podání žaloby. Jako vedlejší argument se soudci VS opřeli o § 260, podle kterého se neplatnost nevysloví, je-li to v zájmu SVJ a nevyslovení je v zájmu SVJ, jelikož do r. 2016 mělo přizpůsobit stanovy NOZ, což se stalo, a kdyby soud stanovy zrušil, nemělo by přizpůsobené stanovy a hrozila by pokuta. (Naprosto dementní argument, protože v průběhu řízení se stanovy nečetly a nebylo posuzováno, zda vůbec stanovy vyhovují kogentním ustanovením NOZ. Což, jak tady na portálu víme, ani nemusí, s ohledem na lidovou tvorbu řady výborů a protivlastnický lobbing ze strany SČMBD a SMBD.)

Rady žalobcům:

1. chcete-li žalovat, musíte přijít na schůzi a hlasovat PROTI těm usnesením, které chcete žalovat
2. soud jako důkaz četl zápis ze shromáždění a notářský zápis; účastnické výslechy soud nepřipustil; podle advokáta žalobců byl obsah zápisů zavádějící a nezachycoval skutečný průběh schůze (co radit nevím, člen SVJ nemá vliv na obsah zápisu a pokud mu výbor odmítá zápis poskytnout, ani neví, co je obsahem zápisu, snad jedině, pořizovat si zvukovou nahrávku)