Jednak píšete nesmysl, bez souhlasu obou stran není vypuštění ústního jednání možné.

A dále ke skutečnosti, zda bojovat za svá práva, či nikoliv, bez ohledu na výši sporu a jeho náklady.

Pokud nikdo nebude za svá práva bojovat, nikdo z nás nebude žádná mít. To je prostě princip občanské společnosti, neustálé vyvažování určující fungování společnosti na základě toho, jak její účastníci prosazují svá práva.

Pokud chceme pro své děti právní stát a chceme jim Českou republiku odevzdat v lepším stavu, než jsme ji dostali my, tak prostě musíme nějaký čas, prostředky a energii investovat mimo jiné do boje o svá práva před soudy.

Jak jinak si myslíte, že vzniká judikatura, se kterou lze argumentovat a tím ovlivňovat rozhodnutí soudu.

Sám jste napsal:

Soud konstatoval, že přeplatky vzniklé v souvislosti s vlastnictvím jiných bytů na předmětnou pohledávku nelze započítat. (To ale přece není pravda, jestliže má vlastník vůči SVJ pohledávku-přeplatek, a SVJ má vůči vlastníkovi pohledávku-nedoplatek, vzájemně si je započítají).

V tom s Vámi souhlasím, jedna strana je SVJ, druhá je vlastník. Pokud mají vzájemné pohledávky po splatnosti, lze je započítat i jednostranným úkonem. Počet jednotek v souvislosti s nimiž ty pohledávky a závazky vznikly zde nehraje roli. Považujete za lepší pro všechny současné a budoucí vlastníky více jednotek v SVJ aby tento nesmysl zůstal pravomocný a další soudci jej eventuelně začli opisovat? A nebo bude lepší, když vlastník zabojuje o rozsudek, co nebude takto špatný?