Ty dvě svařené široké trubky v koupelně jsou registr, čili registr je vlastně svařený primitivní radiátor. Z rozhovorů se sousedy vím, že všichni lidé mají rádi teplo v koupelně, takže nikdo neomezuje příkon tepla do registru, tak je zbytečné měřit teplo – naměřili bychom ve všech koupelnách zhruba stejné hodnoty dílků, ale zaplatili bychom za pořízení poměrového měřidla do každé koupelny + cca 50 Kč za odečet a vyhodnocení náměrů v koupelně za každý rok bez přínosu pro rozúčtování nákladů při poměrovém měření tepla. Tak, jak neměříme teplo na stoupačkách v každém bytě, neměříme ho ani na registrech. Navíc registry ve všech koupelnách jsou stejné, kdežto stoupačky mění průměry trubek – nejsilnější jsou v nejnižším obytném podlaží a proudí tam jimi největší množství topné vody. Byty pod střechou stoupačky vlastně nemají – k radiátorům tam vedou nejtenčí trubky. Z náměrů v bytech v nejnižším obytném podlaží jsem vypozoroval, že výkon stoupačky nahradí s velkou rezervou ztráty tepla vyplývající z nevýhodné polohy bytu nad nevytápěným sklepem nebo společnými prostorami. Naopak největší potřeba je topit i pod velmi dobře zateplenou střechou – veškeré dodané teplo se tam změří na radiátoru, výkon trubičky k radiátoru je zanedbatelný, protože je u všech radiátorů v nejvyšším podlaží pro poměrové měření prakticky stejný. Poznamenávám, že jsem srovnával náměry očištěné od vlivu korekčních koeficientů, které bývají nahrané přímo do poměrových měřidel. Odečítat náměty korigované korekčními koeficienty povolil někdo, kdo předpokládal, že nikoho v domě nebude zajímat, kde se teplo spotřebovává, jinak by takový nešvar nezavedl. Navíc korekční koeficienty se opisovaly většinou bez přihlédnutí k tomu, že není panelák jako panelák.