Ekonomická skutečnost. S povinným používáním poměrového měření se výrazně změnily názory na jeho prospěšnost a hospodárnost. Existují vlastníci domů a uživatelé jednotlivých bytů, kteří se sveřepě brání povinnému používání. Prostřednictvím různých „odborníků“, zasahujících v nejvýše položených orgánech státu, jako je poslanecká sněmovna, senát a jednotlivá ministerstva se snaží prosazovat cíle, které jsou na hony vzdálené původně dobře myšlenému záměru, dát uživatelům bytů možnost provádět v rozumném rozsahu hospodaření s dodávkou tepla. V současné době jsou velice živě diskutovány a prosazovány tři směry. Ten první vychází z výzkumu prováděného v 70.tých letech v Německu, jako důsledek první ropné krize, později převzatý legislativou EU a zpečetěný výše uvedenými normami. Tím ovšem veškerý vývoj byl ukončen a soustředil se jenom na nepodstatné vylepšování komunikačních schopností. Tím druhým směrem je poměrové měření a rozúčtování vyvinuté v 80.tých letech na Technické univerzitě v Liberci v rámci Státního cílového programu č.02 „Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie“. Pro název byla použita vyvinutá metodika rozúčtování (Modifikovaná denostupňová metoda) a podstata indikátorů (Vnější integrační poměrová měřidla) dále jen MDM VIPA. Tím třetím směrem je prosazování vytápění na stejnou teplotu ve všech vytápěných místnostech, čímž se sice vyloučí nežádoucí prostupy tepla mezi byty, ale bude to za cenu vytápění, které je vhodné nanejvýše pro kasárny, nebo věznice, ale ne pro bytové domy. Samozřejmě pak odpadá jakékoliv měření a úhrada je počítána jen podle velikosti bytu. Jsou zadávány a realizovány různé studie ekonomické efektivnosti poměrového měření a rozúčtování, z jejichž účelově zaměřeného výsledku přímo vyčnívá snaha o prosazení vlastní představy a zájmu autorů. Tam, kde je absence prokazatelných a ověřitelných hodnot se „znalci“ zaštítí obecným, nic nedefinujícím prohlášením, že vše je určeno směrnicemi EU.
Na rozdíl od vlastníků domů a bytů, kteří se brání zavedení jakéhokoliv měření a tomu odpovídajícímu rozúčtování, existují více než 25 let vlastníci domů a uživatelé jednotlivých bytů, kteří používají poměrové měření a rozúčtování protože ho chtějí, nikoliv proto, že ho musí mít. Chtějí ho proto, že jim přináší nejen možnost přiměřené individuální regulace otopných těles, ale ve svých důsledcích snížení vytápěcích nákladů o 15–30% , někdy i více. Ze všech racionalizačních opatření má poměrové měření a rozúčtování nejrychlejší návratnost vynaložených prostředků. Vložíme-li jednu korunu do poměrového měření a rozúčtování právě u těch sklíček instalovaných na odtokové trubce otopných těles, vrátí se za rok 5–10 Kč. Vložíme-li ušetřenou jednu korunu do banky, získáme za rok cca 2 hal. Pro úplnost je nutno poznamenat, že dosud používané původní indikátory MDM VIPA s elektronicky vyhodnocovanými skleněnými snímači, jsou v tomto systému používány plně elektronické tříčidlové indikátory s dálkovým odečtem.
Občas některý „znalec“ kritizuje Ministerstvo pro místní rozvoj, že výsledky indikátorů MDM VIPA měly být porovnány s výsledky ostatních realizátorů poměrového měření a rozúčtování. Skutečnost je taková. V roce 2004 poskytlo MMR prostředky pro porovnávací měření všech metod rozúčtování. Na základě doporučení asociace ARTAV se porovnávacího měření odmítly zúčastnit všechny vyzvané rozúčtovatelské firmy, kromě firmy provádějící metodu MDM VIPA. Odmítly účast i na přípravné poradě k upřesnění aktualizace podmínek. Sekretář ARTAV a jemu podobní „odborníci“, by porovnávacím měřením přišli o možnost nekonečných a nekonkrétních pomluv metody MDM VIPA, která zbyla pro porovnávací hodnocení jako jediná, která se ho bez výhrad chtěla zúčastnit.