Četbou zdejších diskusí jsem se poučila, že:

Proč nejít přímo, když to jde obezličkami?

Proč nenastolit jasná pravidla, ale pohybovat se v šedých, začmaděných zónách – dnes já jdu jako statutář trochu za hranu a zítra zase ty vn něčem jiném – a budeme si nedůvěřovat, osočovat se – dávat na sebe podněty…

Pokud většině nevyhovují podmínky – placení zdravotního a sociálního – proč se nepokusit ovlivnit i v tomto legislativu?

• Jaké výhody získá statutář, je-li za něho placeno jeho spoluvlastníky i jím samotným zdravotní pojištění?

  (Snad jen, že neodejde tolik českých lékařů a sester do zahraničí „za lepším“!)

• Jaké výhody získá statutář, je-li za něho placeno sociální?

  (Zde, předpokládám, by mohl platícím poděkovat v hodině výpočtu důchodu – to už by snad mohlo být zajímavé – při dlouhodobém angažmá důchodce, by si i tento mohl nechat přepočítat důchod!)

Pokud se mýlím, opravte mě, prosím.

Věruška