Míchat právní institut „zástavní právo“ se statusem právnických osob je jako míchat hrušky z jabkama. Lake směšuje významově odlišná ustanovení, jako je tomu v případě přechodného ustanovení o statusu právnických osob (§ 3041) a přechodného ustanovení k právům a povinnostem vzniklým z právních vztahů (§ 3028).

Úplnou demagogii Lake předvádí svým žongléřstvím s pravou a nepravou retroaktivitou. Cituje z rozsudku NS, že „Zpětná působnost (retroaktivita) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vyjádřená v ustanoveních § 3028 až 3079 NOZ, tedy spočívá na principech nepravé retroaktivity.“

Dopopsud Lake přitom tvrdil, že „V NOZ chybí výslovné, jednoznačné a určité pozitivní přechodové ustanovení, což je podle Ústavního soudu nezbytnou podmínkou pro zavedení nepravé retroaktivity jakékoliv právní normy.“

Cituji z rozsudku NS:

„ustanovení § 3030 NOZ nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 NOZ na dříve (do 31.12.2013) vzniklé právní vztahy (poměry). Je proto třeba vytknout odvolacímu soudu, že (za použití ustanovení § 6 odst.2 a § 7 NOZ) dospěl v napadeném rozsudku k právním závěrům, které (samy o sobě i ve svých důsledcích) znamenají popření (zásadní negaci) dosavadní právní úpravy o tom, jak a proti komu působí zástavní právo, a (samoúčelné) odmítnutí ustálené judikatury o této otázce přijaté; rozsudek soudu, který je založen na pravé zpětné účinnosti „nové“ právní úpravy na „staré“ právní vztahy, je nejen protiprávní (nezákonný), ale také narušující ústavní pořádek České republiky.“