Zohlednit to, že stoupačky v nižších poschodích topí častěji než stoupačky ve vyšších poschodích nepovažuji za komplikaci rozúčtování, ale za významný krok k věrohodnosti rozúčtování. Např. v šestipodlažním domě je u bytů v 1. poschodí 5× větší pravděpodobnost, že jejich stoupačky budou hřát než u bytů v 5. poschodí. A to je skutečnost, která významně zasahuje do tepelné pohody v bytě. Je přece logické: mám-li nad sebou pět obývaných bytů, tak téměř s jistotou budou moje stoupačky nějaké teplo přivádět i do mého bytu. Pokud je nade mnou jeden byt, jehož majitel odjede a vypne radiátory ..... Protiargumenty, které slýchávám od vlastníků bytů v nižších poschodích: Přece nebudeme platit za to, že někdo nad námi topí, když my sami netopíme … Tenhle argument přece nemůže obstát. Jestli mají v bytě dostatečné teplo, tak ztlumí nebo vypnou radiátory a byt jim budou vytápět třeba jenom stoupačky. Ale teplo do jejich bytů dodáváno bude. A za tohle teplo budou platit – proč by za něj měl platit někdo jiný. Jiný protiargument: Za teplo ze stoupaček platíme v základní složce nákladů. Možná, částečně asi ano, ale kdyby opravdu odpovídajícím způsobem základní složka zahrnovala teplo dodané ze stoupaček, pak by nemohla být v žádném případě pro všechny byty stejná. Musela by být nějakým způsobem odstupňována podle nadzemního podlaží. Hana Jurášková