I judikatura NS ČR dospěla k tomu závěru, že i když SVJ (dle ZoVB) vzniklo ze zákona, jeho formální ustanovení bylo zakladatelským právním jednáním.

„Zakládající členové“ společenství měli výsadní postavení (obdobně jako původní vlastník budovy ve věci „prohlášení“).

„Zakládající členové“ společenství nevstupupovali do již eistujících právních vztahů; oni tyto vztahy teprve utvářeli.

Formálním ustanovením společenství nebylo možné zhoršit dosavadní právní postavení zakládajícího člena společenství (třetí ochranný prvek v souvislosti s ZoVB [II.ÚS 2973/09])

Pokud „Zakládající členové“ společenství určili „příspěvek“ neurčite, bezpochyby chtěli, aby byla jeho výše určena dle libovůle „nadpoloviční většiny“ přítomné na shromáždění.

Zákony o vlastnictví bytů jdou z dílny Družstev, a ta vždy konala ve prospěch „většiny“, proto těm co rozhodují, přidělovala byty po zemřelých členech bez dědiců „za pakatel“.