Paní účetní napsala: „Odůvodnění tohoto názvu mohu také opřít např. o rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 CDO 2038/2008, které se domnívám, že je Vám známo, protože ve své době bylo dosti průlomové.“

Paní účetní považuje z nějakého důvodu rozsudek 22 CDO 2038/2008 za „dosti průlomový“. Není zřejmé proč. Vždyť jednoznačné rozlišení příspěvků na správu (§ 15 odst.1) od záloh na tento účel (§ 15 odst.2) bylo v ZoVB obsaženo od samého počátku, od roku 1994. A jak se liší záloha od konečné úhrady je přece známo od nepaměti. Již staří Egypťané…

V právním předpisu je to formulováno od roku 1811, kdy vešel na území Čech a Moravy v platnost rakouský zákoník ABGB. Od té doby si snad ty dva pojmy nikdo nemůže splést. Takže na rozsudku z roku 2008 nevidím nic „průlomového“.

Paní účetní napsala: „… o povinnosti vyúčtování FO se vedou již několik let rozsáhlé diskuse“.

K tomu je třeba říci, že pokud se takové diskuse vedou, jde o diskuse naprosto zbytečné, vedené účetními neználky. Pokud jde skutečně o fond právnické osoby, ten je tvořen z vnitřních zdrojů právnické osoby, takže není důvod jiné osobě cokoliv vyúčtovat.

Pokud ovšem někdo chce vybírat zálohy, ale označuje je „fond“, aby je nemusel následně vyúčtovat a vypořádat, pak nejde o účetní případ – jde o trestný čin podvodu. O tom není třeba vést rozsáhlé diskuse, to je třeba oznámit policii či státnímu zastupitelství.

lake