Už tučňáčci stojící ve vichru antarktické zimy přišli na to, že pokud se k sobě přitisknou v tisícovém hejnu, mají šanci přežít. http://oliviatejeda.files.wordpress.com/…enguins1.jpg

Ti uvnitř houfu mají nechráněno jen pár procent plochy těla. A ti na kraji jsou po pár minutách vystřídáni.

I človíčkové přišli na to, že když přitisknou své bytečky do houfu, vystaví mrazivému větru jen pár procent plochy obvodu. Jenom pravidelné stěhování do nevýhodných obvodových bytů zavrhli jako nepraktické. Raději se dohodli, že se o náklady na teplo podělí tak, jako by se střídali jako ti tučňáčci. Stejně tak se dělí i o ostatní náklady. Třeba o náklady na střechu. Protože tím, že jsou v houfu ohromně ušetří.

Možná by se našli tučňáčci, kteří nechtěli ani na chvilku na kraj houfu bojovat s mrazivým vichrem. Ale to by byli parazité nestojící za zmínku.

A tak Vy i já říkáme, že nejlepší je dělit se o náklady podle plochy.