p. Lake má námitky vůči mému citovanému výroku „Tak aby bylo docíleno skutečné vyúčtování je třeba vykazované hodnoty navýšit saldem zaplacených záloh minus předpisu záloh.“ že to je nesmysl, což jsem uznal a omluvil jsem se, leč unáhleně, neboť je to pravda. Pro důkaz označme: N- roční náklady vlastníka, P-roční předpis vlastníka, Z-roční zálohy vlastníka, Vp -výsledek vyúčtování dle předpisu, Vz-výsledek vyúčtování dle záloh. Vyúčtování je rozdíl mezi předpisem/zálohami a náklady a proto platí P-N=Vp a Z-N=Vz. A kolik činí rozdíl mezi výsledkem vyúčtování dle záloh (Vz) a výsledkem vyúčtování dle předpisu Vp)? Vz-Vp=Z-N – (P-N)= Z-P což je „saldo zaplacených záloh minus předpis záloh“.

Druhá námitka je, že vyúčtování se má provádět proti „skutečně uhrazeným zálohám“. Ale v tom pravdu má, neboť to předepisuje předpis 372/2001 v par. 7 odst. 2) bod h: „výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele“

To je ovšem nepraktičnost stanovený zákonem, protože:

1. vyúčtujete-li vůči uhrazeným zálohám, pak dluh vlastníka je dluhem dle vyúčtování. Pokud ovšem vlastník dluh na zálohách doplatí v reklamační lhůtě stane se vyúčtování neplatným a je potřeba znova vystavit.
2. vyúčtujete-li vůči předpisu, pak dluh vlastníka je součtem dluhu dle vyúčtování a dluhu na zálohách. Pokud ovšem vlastník dluh na zálohách doplatí v reklamační lhůtě vyúčtování je pořád platný a je pouze dluh za zálohy je vyrovnán.

Problém dotazujícího rozšifrování došlé platby na druhy lze řešit takto. Pokud vlastník zálohy neplatí v násobcích měsíčního předpisu pak, platbu lze rozdělit na druhové náklady pro vyúčtování rozvrhovou základnou měsíčního předpisu. Jinak je to totéž, když celoroční úhrady záloh takto rozpočítáte na druhové náklady pro vyúčtování.