Pane právníku teoretiku,
Je otázkou, zda se v onom sporu (22 Cdo 242/2009) vůbec jednalo
o zálohy. Spíše se zdá, že šlo o příspěvky na
správu, které byly správcem nepravdivě označeny jako zálohy na
správu. Opět ten samý, dobře známý podvodný trik! Soud prvního
stupně totiž judikoval jednoznačně:
| „Skutečně vynaložené náklady byly rozúčtovány jednotlivým vlastníkům jednotek a jejich výše byla oznámena na shromáždění společenství a dále pak nejpozději v měsíčním předpisu plateb, zpracovaném správcovskou organizací, která byla dohodou zmocněna k zastupování žalobce ve všech věcech souvisejících se správou nemovitostí. “ |
To nevypadá jako popis zálohových plateb, že ne? Co říkáte?
Důležitější však je toto: je třeba číst zdůvodnění, které dovolací soud použil, a porozumět jeho obsahu. Mylný je Váš názor, že soud se vyjadřoval pouze a jedině k zálohám na správu a k ničemu jinému. Je tomu zcela jinak, což Vy jste nepochopil. Viz citát:
| „Při řešení této otázky vychází dovolací soud z toho, že
vztah mezi společenstvím vlastníků jednotek a vlastníkem jednotky,
týkající se plateb záloh na správu domu ve smyslu § 15 odst. 2 zákona
o vlastnictví bytů, je vztahem závazkovým (obligačním). Změna v subjektech závazkového vztahu je možná jen na základě důvodů uvedených v zákoně, především v části osmé, hlavě první, oddílu čtvrtém občanského zákoníku. Protože závazkové vztahy jsou vztahy mezi konkrétními osobami a jejich přechod na nabyvatele věcí, kterých se týkají, je výjimkou z pravidla, nelze ustanovení o takovém přechodu vykládat extenzívně.(…) Z uvedeného vyplývá, že vlastník jednotky, který jednotku převedl na jiného, je pasivně legitimován ve sporu o platby záloh podle § 15 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, které se staly splatnými v době, kdy byl vlastníkem jednotky; na nabyvatele jednotky povinnost platit tyto zálohy nepřechází. “ |
Z uvedeného je zřejmé, že dovolací soud zdůvodnil svůj závěr pomocí dedukce (od obecného ke zvláštnímu): připomněl právní zásadu, že obligační (závazkové) vztahy se týkají osob, nikoliv věcí (jednotek). Závazek k platbě záloh podle § 15 odst. 2 ZoVB patří mezi typické obligační vztahy, proto pro něj platí totéž. A protože závazek k úhradě příspěvku podle § 15 odst. 1 ZoVB je také nepochybně obligačním vztahem, platila by úvaha soudu beze změny i pro takový případ.
Je neuvěřitelné, že je možno kolem jedné záležitosti jednoduchého práva vyplodit takovou hromadu fujtajblových zmatků a nesmyslů. Důvodem je trojí neznalost: neznalost základů práva, neznalost konkrétních zákonů a a neznalost relevantní judikatury. Na závěr uvedu citát, z mého pohledu opravdu závěrečný:
| „Pohledávku má věřitel vůči dlužníkovi. Tento právní poměr
se řídí pouze obligačním právem, které ustanovuje, jak pohledávka
vzniká a jakým způsobem a kdy je dlužník povinen věřiteli plnit na
vyrovnání jeho pohledávky svůj dluh. O splnění své pohledávky může
věřitel žalovat pouze dlužníka.“ ELIÁŠ, K. a kol.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012 |
lake
Poslední komentáře