Pane teoretiku,
Takovou snůšku nesmyslů jsem už dlouho nečetl. Ignorujete skutečnost, že bezdůvodné obohacení (stejně jako závazky) nepřechází se změnou vlastnictví věci. Jde o obligační (zívazkové) právo, nikoliv o věcné právo. Bezdůvodně se obohatily určité osoby v určitém okamžiku. I kdyby vlastník vymáhal na ostatních vlastnících jednotek, pasivně legitimováni by byli pouze ti, kdo byli vlastníky v okamžiku opravy nosných sloupů. Rozsudek NS neříká nic jiného.
A samozřejmě ani nový, ani bývalý vlastník nesplácí žádný úvěr bance. Račte pochopit při Vašem právním vzdělání: úvěr si vzala právnická osoba SVJ u banky a tato osoba také úvěr splácí. Ale není problém prokázat k jakému účelu si SVJ úvěr vzalo a kdo z toho měl prospěch, že ano.
Tvrdil jste: „SVJ a jeho aktuální členové splývají. Má-li SVJ dluh, mají dluh všichni jeho aktuální členové. Změní-li se člen SVJ, změní se zároveň i osoba, která má dluh vůči bance.“ Když jste byl schopen napsat takovou pitomost z vlastní hlavy a netušíte, že SVJ je právnická osoba odlišná od svých členů, poradím Vám pouze toto: nediskutujte o věcech, kterým zjevně nerozumíte.
V úvodním příspěvku pletete páté přes deváté. Je to pořád dokola. Mícháte dohromady dvě naprosto odlišné věci: splátky dluhu na základě dřívějšího plnění a zálohy na budoucí plnění. A to je stále tentýž podvod, o kterém zde píšu. Směšujete dohromady:
- přispívání na správu domu podle § 15 odst. 1 ZoVB,
- vybírání záloh na tyto příspěvky podle § 15 odst. 2 ZoVB.
Seznamte se napřed s významem pojmu „záloha“, protože je zřejmé, že jej neznáte (nebo jej záměrně překrucujete). Tento pojem byl řešen v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát, viz například:
| Rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 4604/2007 „Zálohou je v občanskoprávních vztazích míněna část platby poskytnutá předem, zpravidla před vznikem práva na zaplacení konečné platby smlouvou sjednané (ceny kupní, ceny díla, provize atd.), případně platba uhrazená ještě před uzavřením určité smlouvy (viz § 498 obč. zák.). Právním důvodem k poskytnutí zálohy je závazek k úhradě určité (konečné) sumy vyplývající z konkrétního smluvního ujednání.“ |
Z uvedeného plyne, že napřed musí existovat závazek (mezi konkrétním vlastníkem a SVJ). Pak lze na jeho základě začít vybírat zálohu. Jakmile je účastníkovi závazkového vztahu poskytnuto plnění (např. opravou jeho majetku), nelze již hovořit o zálohách na toto plnění, neboť nastal čas pro vyúčtování a vypořádání (úhradou příspěvku podle § 15 odst. 1 ZoVB). Samozřejmě příspěvek uhradí ten, kdo byl účastníkem závazku a jemuž bylo přijaté plnění ku prospěchu. Protiprávnost Vašeho postupu spočívá ve třech chybách:
- Označujete jako „zálohu“ platbu, která je ve skutečnosti příspěvkem. Týká se nepochybně již uskutečněného plnění a úhrady za toto plnění. Při tom je nevýznamné, zda dlužník hradí příspěvek jednorázově či ve splátkách.
- Odklad splátek dluhu poskytlo SVJ jiným osobám, nikoliv pozdějšímu nabyvateli jednotky. Ten z odloženého splácení cizích dluhů žádný prospěch nemá. Žádnou povinnost ke splácení nepřevzal a žádný splátkový kalendář se SVJ nesjednal. Není tedy účastníkem závazkového vztahu, na jehož základě se má hradit.
- Radíte vymáhat plnění nikoliv na tom, kdo je povinen hradit na základě právní skutečnosti (usnesení podle § 11 odst. 5 ZoVB), nýbrž na tom, kdo není účastníkem smlouvy, a dokonce v době uzavření smlouvy (ani v době jejího splnění dodavatelem) nebyl vůbec vlastníkem jednotky. Navádíte tedy k trestnému činu podvodu.
Prosím račte pochopit při vašem snad právním vzdělání: Plnění uskutečněné ve prospěch jiných osob nezavazuje nabyvatele jednotky, nebyl-li on sám stranou smlouvy, ani mu nevzniklo v souvislosti s ní bezdůvodné obohacení. Opak jste neprokázal, ani nemůžete uvést žádný právní předpis, podle kterého by byl povinen plnit.
Radíte tedy vymáhat bez právního důvodu. Snažíte se proti vůli nabyvatele jednotky vtáhnout jej do závazkového vztahu, který se jej nijak netýká. K tomu viz ObčZ:
| „40/1964 Sb. § 493 Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon nestanoví jinak.“ |
Má-li se nabyvatel jednotky stát účastníkem závazkového vztahu a má-li převzít povinnost k nějakým úhradám za dříve uskutečněné plnění ve prospěch jiného, musel by s tím vyjádřit souhlas.
| 40/1964 Sb. § 50 „(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí osoba souhlas odepřela.“ |
Z uvedeného plyne, že nelze beztrestně přesouvat splácení dluhů určité osoby na jinou osobu, která o tom není informována a nedala k tomu svůj souhlas.
| 40/1964 Sb. § § 49a „Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.“ |
To snad nevyžaduje vysvětlení. SVJ ví velmi dobře pro koho uskutečnilo plnění, na základě jaké právní skutečnosti a ví velmi dobře které osoby z toho měly prospěch. Také ví velmi dobře kdo byl vlastníkem jednotky v okamžiku hlasování, v okamžiku kdy SVJ sjednalo úvěr a v okamžiku, kdy provedením prací vznikl tehdejším vlastníkům jednotek prospěch.
Pane právníku-teoretiku, zjevně neznáte základy občanskoprávních vztahů a bohužel ani základy slušnosti a poctivosti. To, co radíte, je podvod se vším co k tomu patří. Snažíte se sofistikovanými (avšak směšně popletenými) vývody odůvodnit zřejmé bezpráví. Otevřel jste páchnoucí právní žumpu. Fuj.
Naštěstí soudy (včetně Ústavního) judikují o tzv. přechodu dluhu na nového vlastníka zcela jinak.
lake
Poslední komentáře