Lake uvedl:

„Za prvé: pisatel nezná zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník“ „40/1964 Sb. § 37“ „Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. (…)“ „Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.“
„Občanský zákoník tedy umožňuje řešit „svépomocí“ případ, kdy vlastníkovi jednotky je předepsána nesprávná částka na správu, neodpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Jeho platební povinnost plyne přímo ze zákona (§ 15 odst. 1 ZoVB), takže o správné výši jeho příspěvku není sporu. Chybu v počtech prostě opraví a zaplatí částku, kterou si vypočetl sám v souladu se zákonem.“

„Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech.“ Tím jsou myšleny chyby zapříčeněné např. zjevným překlepem. V našem případě ale o takovou zjevnou chybu nebo omyl nešlo. Naopak, jde o spor, kdy jedna strana argumentuje dohodou a tedy postupem v souladu se zákonným ustanovením. Je na ní, aby prokázala existenci dohody, pokud tak neučiní může druhá strana požadovat postup stanovený zákonným ustanovením pro případ, kdy dohoda neexistuje. Nebude-li jí vyhověno, pak jistě může zvážit další postup. Ale opravovat hned svépomocí své platby nemusí být tak jednoduché. K tomu by si musel vlastník opatřit celkovou výši všech nákladů na správu, jde o to, zda a jak ochotně by mu poskytnuty vůbec byly. A možná, že by to pak musel vlastník činit opakovaně, přestože by to měl dělat někdo jiný, kterého za to platí.