Nepatrné torzo živé žaloby, neuvidíš co je „podtrženo“, „zvýrazněno“, formát bude pro tebe „odpuzující“.:
 ----

Společenství odmítá zřídit datovou schránku pro Společenství [příloha č. A6, Čl. III, bod 4, písm. g);
příloha č. A6, Čl. VIII., bod 9, písm. k);
příloha č. A6, Čl. XIV., bod 1, písm. ch)], která by byla pro Společenství zřízena zdarma, za jejíž provoz by Společenství následně ničeho nehradilo.

Absence datové schránky pro Společenství může vést k tomu, že se písemnosti odesílané orgány státní moci Společenství nedostanou do sféry vlivu členů statutárního orgánu Společenství a přesto budou tyto písemnosti považovány za řádně doručené (se všemi možnými právními následky).

Česká pošta s.p. (dále jen i Pošta) může předat písemnosti určené „do vlastních rukou“ Společenství i libovolnému zaměstnanci Společenství. Takovým zaměstnancem Společenství může být i osoba vykonávající úklid společných částí Domu. Dle právního názoru Nejvyššího správního soudu České republiky je totiž věcí právnické osoby zajistit, aby převzetí písemnosti doručované do vlastních rukou nemohla v místě jejího sídla učinit jiná osoba, než která je k tomu oprávněna. Citace z rozhodnutí NSS ČR, sp. zn. 7 Afs 60/2011:

„Nejvyšší správní soud se již ve své dřívější judikatuře zabýval
otázkou doručování písemností ve správním (daňovém) řízení
právnickým osobám prostřednictvím jejich zaměstnanců. Bylo tomu
tak např. v rozsudku ze dne 14. 3. 2007 č. j. 8 Afs 25/2006 – 67,
jenž je dostupný na www.nssoud.cz, v němž – mimo jiné – uvedl, že:
„Dle § 17 odst. 9 daňového řádu se písemnosti určené právnickým
osobám doručují v prvé řadě pracovníkům oprávněným za tyto
příjemce písemnosti přijímat. Z celkové úpravy doručování podle
daňového řádu nelze vyvodit závěr, že by bylo nutné písemné
pověření zaměstnance právnické osoby k přebírání písemností, což
je úpravou do určité míry rozpornou od úpravy v tehdy účinné
vyhlášce č. 28/2001 Sb., o základních službách držitele poštovní
licence. Pověření zaměstnanců k přijímání písemností může tedy mít
i konkludentní povahu. S ohledem na praxi přijímání písemností
u stěžovatele zjištěné správcem daně lze shrnout, že paní E. P.
byla osobou oprávněnou za stěžovatele písemnosti přijímat a že
toto její pověření mělo konkludentní charakter“. Také v rozsudku
ze dne 2. 7. 2008, č. j. 3 As 29/2008 – 60, který je rovněž
dostupný na www.nssoud.cz, se Nejvyšší správní soud zabýval
otázkou doručování právnickým osobám, tentokráte však ve smyslu
ust. § 21 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších
předpisů. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zdůraznil, že
„neshledal pochybení ani v postupu žalovaného, ani v postupu
držitele poštovní licence. Žalovaný písemnost zaslal na adresu
„TJ Sokol Dolní Beřkovice, Nádražní 263, 277 01 Dolní Beřkovice,“
a na této adrese ji převzal pracovník, který ji kromě svého
příjmení a podpisu opatřil i otiskem razítka stěžovatele jako
právnické osoby. Za této situace držitel poštovní licence
nepochybil, jestliže tuto osobu považoval za toho, kdo je oprávněn
za stěžovatele přijímat písemnosti, a dále již nezkoumal, zda má
pracovník příslušné pověření či zda je např. statutárním orgánem
právnické osoby. Je věcí právnické osoby zajistit, aby převzetí
písemnosti doručované do vlastních rukou nemohla v místě jejího
sídla učinit jiná osoba, než která je k tomu oprávněna podle ust.
§ 21 správního řádu“. Tento rozsudek byl po té přezkoumán i v
řízení o ústavní stížnosti a Ústavní soud neshledal, že by došlo k
porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Žalobce považuje za nadbytečné obšírně zdůvodňovat, že žádný potenciální zaměstnanec Společenství (tedy ani uklízečka) nemusí mít shodné zájmy jako členové statutárního orgánu Společenství, písemnost nemusí vůbec nikomu předat a přesto bude písemnost považována za písemnost Společenství řádně doručenou. Se všemi právními následky (fikce doručení, kontumační rozsudek).

Absence datové schránky pro Společenství může vést také k tomu, že písemnost (nebo oznámení o uložení písemnosti na místní poště) odeslaná orgány státní moci Společenství bude Poštovním doručovatelem vložena do Domovní listovní schránky určené pro Společenství. Pokud ovšem tento doručovatel tuto písemnost (nebo oznámení) do Domovní listovní schránky Společenství vůbec nevloží (vložení písemnosti/oznámení pouze vyznačí na dodejce), nebo pokud písemnost (nebo oznámení) z Domovní listovní schránky Společenství někdo odcizí, je dle právního názoru Ústavního soudu České republiky taková písemnost přesto považována za řádně doručenou. A to i tehdy, pokud by Pošta sama písemně přiznala, že v jiných případech nedoručovala Společenství řádně. Ústavní soud České republiky tento právní názor zastává s plným vědomím toho, že prokázat tvrzení, že adresátovi nebyla vložena do schránky výzva k vyzvednutí zásilky, nebo že tato výzva mohla být někým odnesena, není v podstatě možné. Citace z rozhodnutí ÚS ČR, sp. zn. II.ÚS 670/08:

(Stěžovatel)
„Pro posouzení celé záležitosti je dle stěžovatele důležité, zda
byl o skutečnosti, že zásilka je uložena na poště, vyrozuměn.
Stěžovatel tvrdí, že nikoliv, takže nemohla nastat fikce doručení.
O tom, že mu vyrozumění o zásilce nebylo doručeno, svědčí i
vyjádření České pošty, s. p., na jeho stížnost, že se při
doručování vyskytovaly nedostatky. Česká pošta, s. p., tyto
nedostatky konstatovala, stěžovateli se omluvila a přislíbila
zjednat nápravu.
(Ústavní soud)
Skutečnost, že o doručování zásilky nebyl stěžovatel informován v
důsledku nedostatků na straně doručovatele, tedy České pošty, s.
p., rovněž samy o sobě nemohou založit opodstatněnost ústavní
stížnosti. Prokázat tvrzení, že stěžovateli nebyla vložena do
schránky výzva k vyzvednutí zásilky, nebo že tato výzva mohla být
někým odnesena, není v podstatě možné. To, že Česká pošta, s. p.,
nedostatky v doručování, které nastaly v minulosti, konstatovala a
stěžovateli se omluvila, ještě neznamená, že tomu tak nutně muselo
být v daném případě. Odpovědnost za doručení zásilky má v tomto
případě Česká pošta, s. p., a pokud stěžovatel spatřuje nedostatky
na její straně, musí je primárně řešit s ní. Z doručenky (č. l. 48
vyžádaného spisu) vyplývá, že zásilka byla uložena a stěžovateli
byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. V tomto směru je tedy
třeba vycházet z presumpce správnosti údajů na doručence. Na
základě nich pak lze dojít k jedinému možnému závěru o tom, kdy
byla předmětná zásilka stěžovateli doručena. …

Pouhé tvrzení Poštovního doručovatele, že písemnost/oznámení vložil do příslušné domovní listovní schránky, je tedy postačujícím předpokladem pro doručení písemnosti fikcí. Citace z rozhodnutí ÚS ČR, sp. zn. I.ÚS 2178/09:

(Ústavní soud)
„Krajský soud k tomu konstatoval, že slyšená poštovní
doručovatelka H. potvrdila, že zásilku s rozsudkem žalovanému
doručovala, a protože jej nezastihla, nechala mu ve schránce
výzvu; stěžovatel však nijak nedoložil, že by mu schránku někdo v
rozhodné době vybral, nehledě na to, že pro doručení fikcí je
podstatné zanechání výzvy (což se stalo), a nikoliv otázka, kdo
kdy ze schránky co vybere (podle soudu by pak každý mohl tvrdit,
že někdo jiný z rodiny schránku vybral a výzvu vyhodil s
reklamními letáky)“.

Odcizení písemnosti/oznámení z domovní listovní schránky jde vždy na vrub adresáta. Adresát, kterému je písemnost/oznámení z domovní listovní schránky odcizena, musí být připraven nést důsledky. Citace z rozhodnutí ÚS ČR, sp. zn. II.ÚS 1278/11:

(Ústavní soud)
„Příslušné usnesení tedy stačilo stěžovateli doručit pouze prostým
způsobem, jak také krajský soud učinil. Fikce doručení proto
nastala již vhozením do schránky stěžovatele dne 9. 3. 2010. V ten
okamžik byla ve sféře jeho vlivu. Poté již vše další, včetně
například případné ztráty písemnosti z poštovní schránky, jde na
vrub adresáta. Irelevantní je pak argumentace stěžovatele, že se v
bytě v době doručování nemohl zdržovat z důvodu jeho
neobyvatelnosti. Nastoupení fikce doručení totiž není podmíněno -
lehce zneužitelnou – podmínkou, že se adresát písemnosti v místě
doručení zdržuje. Vychází to ze zásady, že paternalistický přístup
není na místě a každý si má naopak svá práva střežit především
sám. Je věcí adresáta, a také jeho odpovědností vůči sobě samému,
aby soudu sdělil adresu pro doručování, o níž ví, že si na ní bude
moci písemnosti přebírat. Jinak musí být připraven nést důsledky
svého přístupu.“

Žalobce, jako člen Společenství, není připraven nést důsledky toho, že se písemnost z Domovní listovní schránky Společenství „ztratí“ , nebo že Poštovní doručovatel písemnost/oznámení do schránky vůbec nevloží. Aby Společenství jako právnická osoba mohlo prokázat, že písemnost/oznámení nebyla Poštou řádně doručena, muselo by Společenství ve svém sídle zřídit pracoviště označené jako podatelna ve smyslu Čl.23, bod 3, „poštovních podmínek“ Pošty a v každý pracovní den v době od 8:00 do 18:00 by na tomto pracovišti musely být přítomni alespoň dva členové statutárního orgánu Společenství, kteří by mohli následně dosvědčit, že v daný den nebylo Společenství prostřednictvím Pošty ničeho doručeno. Zřízení podatelny Společenství v sídle Společenství nenavrhoval na Shromáždění ani žalobce, ani Družstvo, ani žádný jiný člen Společenství (ani podatelna by ovšem plně nenahrazovala datovou schránku Společenství, jak žalobce níže uvede).

Stanovy jsou smlouvou sui generis. Žalobce se má stát „zakladatelem Společenství“ nedobrovolně, proti své vůli. Žalobce nemůže být nucen stát se členem právnické osoby (Společenství), za jejíž závazky má ručit veškerým svým majetkem, pokud má být této právnické osobě doručováno fikcí z důvodu absence datové schránky Společenství.

Pošta negarantuje doručování listovních zásilek tak, aby je mohli fyzicky obdržet výhradně členové statutárního orgánu Společenství. Proto je nutno Poštu z doručování vyloučit. To se stane tehdy, pokud si Společenství zřídí datovou schránku (Pošta je pouze provozovatelem systému ISDS, správcem tohoto systému je ale Ministerstvo vnitra ČR).

Doručování do datové schránky je „tím primárním způsobem doručování“. Je to „ten způsob doručování“, které sám stát preferuje. Doručování do domovní listovní schránky prostřednictvím Poštovního doručovatele (mnohdy se jedná o sotva zletilé brigádníky) je dle názoru žalobce pouze „hra na doručování“, která způsobila nesčetné lidské tragédie, jak z četných rozhodnutí ÚS ČR jednoznačně vyplývá. Až zřízením datové schránky je eliminována eventuální zlovůle, libovůle, korupce nebo pochybení Poštovního doručovatele (pokud má adresát zřízenu datovou schránku, nejsou s doručením písemnosti/oznámení do domovní listovní schránky spojeny žádné právní následky). Citace z rozhodnutí NSS ČR, sp. zn. 4 As 6/2013:

(Nejvyšší správní soud)
„Zásadně se předpokládá, že každý je povinen zajistit si na adrese
trvalého pobytu (adrese pro doručování) přebírání písemností
zasílaných orgány veřejné moci a v opačném případě je povinen
nést příslušné negativní následky včetně případné fikce doručení
písemností, o kterých se případně adresát ve skutečnosti ani
nedozvěděl. Pokud si však adresát zřídí datovou schránku,
povinnost kontrolovat poštu na adrese trvalého pobytu (adrese pro
doručování) zaniká, neboť je oprávněn spoléhat, že orgány veřejné
moci v souladu se zákonem budou veškeré písemnosti doručovat do
datové schránky. V takovém případě je tedy uplatnění fikce
doručení podle příslušných procesních ustanovení (v případě
správního řízení podle § 23 odst. 4 správního řádu) vyloučeno.
Z obsahu správního ani soudního spisu nevyplývá, že by si
stěžovatel doručovanou písemnost (napadené rozhodnutí žalovaného)
převzal, a závěr o doručení nelze učinit ani z pouhé skutečnosti,
že podle záznamu poštovního doručovatele byla zásilka po uplynutí
úložní doby vhozena do poštovní schránky stěžovatele. Pokud totiž
žalovaný nepostupoval procesně správným způsobem při doručování,
a nemohla se v důsledku toho uplatnit fikce doručení, leží
důkazní břemeno ohledně skutečného doručení napadeného rozhodnutí
na žalovaném, přičemž žalovaný žádné důkazy nepředložil.“

Družstvo usiluje o navození toho stavu, aby písemnosti orgánů státní moci (soudy, správní orgány, zdravotní pojišťovny, notáři, . ..) byly Společenství doručovány i pouze fikcí. Proto návrh žalobce na zřízení datové schránky pro Společenství odmítlo. Družstvo dokonce odmítlo i ten návrh žalobce, aby byla zřízena i Domovní listovní schránka pro Společenství [příloha č. A6, Čl. III, bod 4, písm. g)]. Družstvo tedy počítá s tím, že Pošta bude doručovat písemnosti odeslané orgány státní moci Společenství dle §23(4) s.ř. (zanechá písemnost/oznámení na „jiném vhodném místě“, což je v případě Společenství pouze podlaha vstupní haly v Domě).

Absence datové schránky pro Společenství povede rovněž k tomu, že Společenství nebude moci doručit písemnosti (pozvánky na shromáždění, vyúčtování, rozpisy zálohových plateb) těm členům Společenství, kteří Společenství oznámí jako adresu pro doručování identifikaci své datové schránky. Těmto členům Společenství nebude možné doručovat do sféry jejich vlivu (nemají povinnost zřizovat si domovní listovní schránky, kdy „nedoručení“ do těchto schránek prostřednictvím Pošty nelze ani prokázat, jak sám ÚS ČR, sp. zn. II.ÚS 670/08, osvětlil) a fikci doručení není možné uplatnit v soukromoprávním styku ani dohodou, citace z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, so. zn. 5 Cmo 161/2009:

„dohodou nelze platně stanovit nevyvratitelnou právní domněnku
ani fikci, že určitá zpráva obsahující právní úkon platí za
doručenou pouze na základě jejího odeslání, aniž došla do sféry
příjemce zprávy“.

Datovou schránku si zřídili především ti členové Společenství, kteří se častěji zdržují v zahraničí, vedou soudní spory se Společenstvím nebo s jednotlivými členy Společenství. Riziko při doručování písemností osobám bydlícím v Domě nepředstavuje totiž pouze Pošta samotná, která pro doručování (Brno, Nový Lískovec) používá i brigádníky (dle názoru žalobce potácející se na hranici svéprávnosti), ale i samotné Družstvo, které sice obsah listovních schránek v Domě do konce roku 2006 nevykrádalo, zato je v roce 2007 odcizilo veškerým fyzickým osobám v Domě zcela.

Důkaz: příloha č. E1: Družstvo svévolně a bez vědomí žalobce odcizilo
veškeré listovní schránky v Domě, na jejich místě
instalovalo schránky nové a klíče od veškerých
listovních schránek předalo svému nájemci.
Listovní domovní schránka žalobce byla ve výlučném
vlastnictví žalobce, nejednalo se o společnou
část Domu [schránka nesloužila společnému užívání;
§2 písm. g) ZoVB]. Osoby mající přístup do Domu
domovní listovní schránky v Domě pravidelně demolují,
od druhé poloviny roku 2013 v nich zakládají požáry.
Fotografie Domovních listovních schránek pořízená dne
24.12.2013.

Bez ohledu na odcizování listovních schránek v Domě, ve světle výše citované judikatury ÚS ČR a NSS ČR je naprosto zřejmé, že jediná možnost, jak zajistit, aby písemnosti odeslané orgány státní moci byly doručovány do skutečné sféry vlivu členů statutárního orgánu Společenství, je zřízení datové schránky pro Společenství.

Proto žalobce navrhoval, aby byla zřízena datová schránka pro Společenství [příloha č. A6, Čl. III, bod 4, písm. g); Čl. VIII., bod 9, písm. k);
Čl. XIV., bod 1, písm. ch)].