Franto,

Vaše úvahy jdou nesprávným směrem.

Citace se vztahuje jen a pouze na správní rozhodnutí, která jsou ve veřejném právu. Stát svěřuje vrchnostenské postavení úředním osobám nad pouhými občany a jinými osobami. Tam skutečně platí presumce správnosti správního rozhodnutí i když každý vidí, že rozhodnutí je věcně nesprávné nebo nezákonné nebo jen formálně vadné. Všechna tato rozhodnutí jsou „správná“ a musí se napadnout soudně, jinak vyvolávají účinky.

Něco jiného je nicotnost. Takové rozhodnutí nemůže vyvolat žádné účinky. Příkladem budiž vyhlášení prohibice osobou k tomu nezpůsobilou, která si něco poplkala do rozhlasu a do televize a která zcela ignoruje, že povinnosti se ukládají pouze na základě zákona přijatého poslanci (senátoři a prezident mají pouze právo zdržovat) a publikovaného ve Sb.z. Ale to se píše v Ústavě a to málokdo čte.

A úplně něco jiného je soukromoprávní oblast, kam patří např. vztah člen SVJ a SVJ. Tam není presumpce správnosti. Tam platí staré přísloví, že právo svědčí pouze bdícím, nikoliv spícím.

Hezký den!

Pavel