Vážený pane lake,

já jsem se tématu držela. Jenom na něj nahlížím z účetního hlediska, a náklad účetní jednotky pro mě znamená účtování na pětky. Proti nákladům by pak měly stát výnosy na šestky. U SVJ ve valné většině případů nelze žádný z nákladů považovat za náklad uznávaný za výdaj (náklad) vynaložený k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Výnosy, ať už je nazveme ostatním příjmem na 649 nebo členským příspěvkem na 684, ale zdanitelnými výnosy jsou, když vyjmutí z předmětu daně nebo osvobození od daně pro ně uvedeno nikde není. Výsledkem by pak byl (někdy i obrovský) zdanitelný příjem a často nutnost odvodu daně z příjmů SVJ. Abyste Vy i ostatní neúčetní pochopili, o co mi jde, uvedu příklad, ze kterého snad bude zřejmý můj pohled na věc.

Jsou čtyři lidé A+B+C+D, kteří potřebují potraviny pro svou vlastní spotřebu. Z nějakého důvodu nemohou jít na nákup. Dají páté osobě E, která nakupovat stejně jede, každá zálohu 250 Kč a osoba E odjede nakoupit. Nakoupí za 800 Kč, přiveze paragon a zálohu těm čtyřem vyúčtuje. Je úplně jedno, zda ji vyúčtuje tak, že rozpočte položky z paragonu každému to jeho, nebo jestli se ti čtyři domluví, že každý uhradí po 200 Kč. Bylo to jejich jídlo, oni ho zaplatili. Zbylých 200 Kč nechají uloženo u osoby E na další nákup s tím, že pokud toho budou potřebovat víc, dají mu další zálohu.

Osoba E tedy dostala zálohu 1000 Kč, utratila 800 Kč za nákup pro jiné osoby, který tyto osoby obdržely a spotřebovaly, osoba E si ani nekousla do rohlíku. Zůstala mu záloha 200 Kč, se kterou do dalších pokynů nemůže disponovat. A teď se dostáváme k jádru pudla. Osoba E nevytvořila žádný zisk, 800 Kč utratila za nákup a 200 Kč drží v odděleném fochu peněženky na další nákup.

Ve způsobu účtování, prezentovaném paní Klainovou, však osoba E má výnos 800 Kč, který je povinna zdanit, protože na vyúčtování záloh tímto způsobem Zákon o daních z příjmů nepamatoval. Osvobození použít nemůže, protože náklady nebyly větší než vyúčtované příjmy, přesně se rovnaly. Takže osoba E z naprosto nelogických důvodů bude platit daň za to, že se osoby A+B+C+D najedly za své peníze. I podle Vás měla osoba E oněch 800 Kč náklad, ačkoli měla v peněžence na tento nákup dopředu cizí peníze. Podle mé logiky měly náklady na jídlo osoby A+B+C+D a osoba E jim zcela legálně nákup jen bezplatně zprostředkovala.

Vyrábí-li SVJ pro členy TUV, pak to lze pro změnu přirovnat k tomu, když osoba E obdrží od osob A+B+C+D požadavek a zálohu 500 Kč na sekerku, každá dá po 125 Kč. V železářství koupí za 250 Kč železnou část, v dřevoprodeji násadu za 250 Kč, složí je dohromady a s paragony předá sekyrku vlastníkům. Opět je jedno, jestli se vlastníci dohodnou, že to takhle nechají, nebo vyúčtují zálohu podle toho, jak kdo bude sekat, třeba 300+100+75+25­. Osoba E by pak pouze jednoho zkasírovala o 175 Kč, druhému vyplatila 25 Kč, třetímu 50 Kč a čtvrtému 100 Kč. V kapse mu po tomto vyúčtování nic nezbyde, ale opět by měl oněch 500 Kč danit jako svůj výnos.

A teď ke správě. Osoby A+B+C+D si koupily každý svou zahradu a do spoluvlastnictví pozemek se seníkem, který stojí uprostřed. Seníku upadnou dveře, osoby A+B+C+D složí každý 1000 Kč a pověří osobu E, aby zajistila opravu. Osoba E vybere dodavatele, který přijede a za 3600 Kč vymění dveře. Osoba E předá osobám A+B+C+D paragon a dohodnou se, že zbylých 400 Kč nechají uloženo u osoby E na opravu okna s tím, že pokud toho budou potřebovat víc, dají mu další zálohu. Osoba E by ale měla opět 3600 Kč zdanit.

Stejná situace pro úvěr. Seník ve spoluvlastnictví osob A+B+C+D je v dezolátním stavu a předběžný odhad oprav činí 100.000 Kč. Osoby A+B+C+D potřebné prostředky nemají, u osoby E mají uloženu jenom zálohu 400 Kč. Dohodnou se tedy, že protože je osoba E důvěryhodná a banky jí půjčí na dobré slovo, vezme si na opravu majetku úvěr osoba E s tím, že měsíční splátka činí 1200 Kč, 1000 Kč splátka jistiny a 200 Kč úrok. Osoby A+B+C+D nemohou požadovat po osobě E, aby úroky hradila ze svého, tedy vždy 15. v měsíci složí na účet osoby E po 300 Kč a osoba E odešle 20. v měsíci 1200 Kč bance. Osoba E by ale opět měla 12×1200 = 14400 Kč nebo minimálně úrokovou část 12×200 = 2400 Kč zdanit jako svůj výnos.

O tomhle jsou veškeré mé příspěvky. Podle mého názoru osoba E (tedy SVJ) pouze zprostředkovává osobám A+B+C+D (tedy vlastníkům) služby a opravy jejich majetku, a to z peněz, které má vždy přechodně v držení jako zálohu. Výnos (vývar, příjem, zisk) z toho ale osoba E nemá podle mě žádný; tak jak účtuji já, ponechává si pouze úrok ze svého účtu a hradí poplatky bance. Náklady na jídlo, sekerku, výměnu dveří a opravu seníku jsou pak v mém pojetí náklady osob, které jídlo snědly, a osob, jejichž majetek byl opraven, a nikoli osoby, která nákupy i opravy zajistila a vytáhla na ně z peněženky cizí peníze.

Navíc veškerá Vaše výše uvedená tvrzení jsou v rozporu s neustále opakovaným „SVJ není plný pytel vlastníků“. Na pětky se dle Vyhlášky 504/2002 Sb. a ČÚS 401–414 účtuje o nákladech vynaložených na činnost organizace, tedy SVJ, stejně tak o opravách majetku, ke kterému má účetní jednotka právo vlastnické nebo jiné právo k majetku. Opět mi z toho vyplývá, že energie spotřebované vlastníky při provozu jejich domácností ani opravy majetku vlastníků do této kategorie nepatří a na pětkách (tedy v nákladech SVJ) nemají co dělat. Je mi líto.

To byste pak mohli chtít, aby Česká pošta dávala do výnosů veškeré platby vybrané prostřednictvím SIPO štítků jenom proto, že se chvilku ohřály na jejím účtě. Přitom jde (stejně jako u SVJ) jen o způsob, jak dostat peněžní prostředky od spotřebitele energií a služeb k jejich skutečnému dodavateli. I teplárny a vodárny ví, komu skutečně dodávají, viz jejich ceníky „pro domácnosti“ nebo „bytové odběry“ a naopak „organizace“ a „nebytové odběry“. Přihlaste se, jestli vaše SVJ dostává cenu pro organizace!