Rozumím Vám a jsem značně rozhořčen… Občas by možná lidový soud prospěl naplnění spravedlnosti – i v takových „malichernostech“, jakou se tento případ může všem nezúčastněným zdát…

Na Vaše otázky:

1/ ano i ne. první instance se postavila na stranu SVJ. po mém odvolání pak ale soud II. stupně jednoznačně rozhodl to důvodnosti mé žaloby.

2/ od podání žaloby do konečného verdiktu, proti kterému není možné se dovolat to trvalo zhruba 9 měsíců, nicméně nebylo to snadné.

3/ jako neprávník bych si nikdy netroufl do takového sporu jít. jistě – částečné samostudium by mi umožnilo formulovat žalobu tak, aby byla relevantní a soud ji uznal, nicméně měl jsem za to, že právník bude mít „silnějsí slovo“ nežli já jako laik. a taky to stálo hodně peněz, jejichž úhradu však naštěstí soud přiřkl žalovanému – ale jak je zmíněno výše – díky systému v SVJ musím poměrnou část vlastně hradit ze svého… :/

4/ Jako člověku mi na vztazích se sousedy v podstatě záleží, nicméně nikoliv za každou cenu. Rád bych s těmi lidmi vycházel, ale oni jsou slepí a hluší vůči tomu, co se jím snažím vysvětlit – že já nejsem ten špatný, který spor vyvolal, ale že za to může tvrdohlavost výboru, který mě dlouhodobě ignoruje a popírá má práva. Realita je taková, že mi sousedé nevytírají před dveřmi, neodpovídají mě na pozdrav a dělají mi naschvály. Jednou dokonce došlo k drobné strkanici. Výhodou je, že i když je to malý dům, málokdy se potkáváme.

5/O právní validnosti dokumentů? V tomto případě jde až o směšný pojem. Zápisy a veškeré dokumenty jsou většinou psané rukou (pokud vůbec), jsou bez důležitých náležitostí – jedná se spíše o frašku. Dokonce jsem se setkal s falšováním těchto dokumentů, kdy bylo falešně vyčísleno hlasování. Nicméně, protistrana mě vždy přehlasuje s tím, že zápis je správný – a to i přes to, že ho oficiálně nikdo neověřil, nebyl stanoven ani zapisovatel (do jeho pozice se automaticky – i přes moje výtky – pasovala předsedkyně SVJ). Řada zápisů a důležitých dokumentů úplně chybí s tím, že „nebylo nutné je pořizovat“, když je jednalo o drobnosti… atd.

Co bych Vám povídal, jsem poměrně zoufalý, protože vím, že s tímto status quo nejsem schopen sám ani pomocí soudu nic udělat. Možná by to šlo, ale pouze za předpokladu, že bych si najal ty nejdražší advokáty – na to ovšem nemám prostředky – nikdo mi navíc neslíbí finální úspěch.

Takže se snažím sžít s realitou a jednoduše ignorovat to, že každý den dochází k porušování mých práv a já s tím nemůžu nic dělat. Většina je jednoduše většina a věkový průměr kolem 80 let je vševypovídající – stará škola, staří funkcionáři s velmi pevným kořínkem… s tím já neudělám nic. Nezbývá než počkat, dokud se neobmění obsazení domu.

Máte nějaký typ?

f