Pane Pavle,
tok mých myšlenek byl tento: Nyní platný Občanský zákoník definuje byt jako samostatnou nemovitou věc, která je předmětem právních vztahů (§118 odst. 2 ObčZ). Byt jako stavba ve smyslu § 2 odst. 4 Stavebního zákona má svého vlastníka stavby (který je odlišný od vlastníka domu).

Naproti tomu nový Občanský zákoník tuto koncepci opouští a namísto bytu definuje jednotku jako samostatný předmět právních vztahů:
§ 1159 Jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá.
Stojí za povšimnutí, že podle § 1159 byt je sice "prostorově oddělená část domu", ale není již samostatnou nemovitou věcí; není tedy předmětem vlastnických vztahů. Podle nového ObčZ neexistuje "vlastník bytu", pouze "vlastník jednotky". Domnívám se, že tato změna náhledu na vlastnictví se promítne i do stavebního práva.

Změna je vidět i jinde v novém ObčZ: Ze znění §1208 nObčZ je zřejmé, že výslovně odnímá vlastníkovi jednotky právo rozhodovat o změně účelu užívání jeho bytu a přesouvá toto rozhodování na společenství:
§ 1208 Do působnosti shromáždění patří (...) rozhodování (...) o změně účelu užívání domu nebo bytu.

Bude-li za stavbu považován pouze (celý) dům s byty a nebytovými prostory, včetně nosných konstrukcí a nenosných příček, pak vlastník jednotky nebude oprávněn rozhodovat o stavebních úpravách "bytu". Každá stavební úprava v bytě bude považována za stavební úpravu domu, o níž náleží rozhodovat vlastníkovi domu.

lake