Beseda o SVJ: argumenty, které pan Matoušek neuvedl

Rozhlasová stanice Dvojka ČRo odvysílala v rámci cyklu „Jak to vidíte?“ dne 31.10.2014 pořad o fungování společenství vlastníků jednotek. Zvukový záznam je přístupný na webu: http://hledani.rozhlas.cz/iRadio/….

Hostem pořadu byl Mgr. Ludvík Matoušek, který byl mimo jiné právníkem Kanceláře presidenta republiky a asistentem předsedy Ústavního soudu. Působil ve funkci vedoucího Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL).

Bohužel v části pořadu, věnované otázce uplatnitelnosti NOZ na právnické osoby SVJ(2000), jsme si na konkrétní dotazy posluchačů vyslechli jen nepravdivá a matoucí tvrzení. Nejde jen o to, že v půlhodinové besedě nebyl na argumenty prostor. Jde o to, že i z toho mála, co zaznělo, je zjevné, že názor pana Matouška je protiústavní.

Připomenu, že nejde o drobnost: jde o 53000 právnických osob, o 1,5 milionu bytů a o 2,5 milionu členů a společných členů stávajících SVJ. Protože dopad pořadů veřejnoprávního rozhlasu je značný, uvádím k věci fakta a právní skutečnosti, které pan Mgr. Ludvík Matoušek neuvedl.
----------------------------------------------------------------------------

Otázka tedy zní: Dopadá NOZ na vnitřní poměry stávajících SVJ (2000) a na práva a povinnosti vlastníků jednotek v nich? Jaké jsou k tomu argumenty?

Má odpověď:
Každý má legitimní právo očekávat, že bude dodržena právní kontinuita. Tomu se říká právní stát. To jest: že pravidla, podle kterých jsme se stali vlastníky jednotek a členy právnické osoby SVJ(2000), potrvají i nadále. Že vnitřní právní poměry právnické osoby se nezmění.

Stát je oprávněn (zejména z důvodů veřejné prospěšnosti) zavést tzv. nepravou retroaktivitu právního předpisu. To jest například – že stávající SVJ(2000) vzniklá do 31.12.2013 se považují za SVJ(2012) podle NOZ, který nabyl účinnosti až 1.1.2014.

Ústavní problém je v tom, že retroaktivita hluboce zasahuje do již vzniklých právních vztahů a mění je „shora“ i proti vůli účastníků právních vztahů. Jde tedy o zásah do práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, článek 4. Proto dal Ústavní soud opakovaně a zřetelně najevo ve svých judikátech, že retroaktivitu lze zavést pouze výslovným, jednoznačným a srozumitelným ustanovením zákona. To aby bylo zcela jasno komu a jak stát zasahuje do jeho nabytých práv. Je vyloučeno zavést retroaktivitu pouhým opomenutím zákonodárce, či jen výkladem právního předpisu. Citáty uvedu níže.

Tento právní názor Ústavního soudu je konstantní. Byl vyjádřen opakovaně například v judikátech ÚS: viz namátkou Pl. ÚS 78/92, IV. ÚS 215/94, Pl. ÚS 21/96, I. ÚS 344/04, Pl. ÚS 17/11.. Dva z těchto nálezů považoval Ústavní soud za natolik významné, že je nechal vydat ve Sbírce zákonů jako celostátně platné právní předpisy. Ústavní soud zkrátka považuje právní jistotu za tak zásadní atribut právního státu, že nehodlá připustit lehkomyslné žonglování s retroaktivitou bez výslovné právní úpravy.

Pro ty, čtenáře, kteří nemají čas seznámit se s judikaturu Ústavního soudu:
Citát z nálezu Pl. ÚS 21/96 je zde: http://www.portalsvj.cz/…-judr-pihera#….
Citace z nálezu I. ÚS 344/04 je zde: http://www.portalsvj.cz/…j-podle-zovb#….

Je to stále totéž, argumentace Ústavního soudu je konstantní a je srozumitelně vyjádřena. Neuvedení přechodového ustanovení pro stávající SVJ v NOZ je vacatio legis, legislativní opomenutí, které nelze – na rozdíl od jiných takových případů – překlenout pouhým výkladem. Jde o speciální případ, právě pro tu retroaktivitu a legitimní očekávání více než jednoho milionu adresátů právních norem.

Pan Mgr. Ludvík Matoušek má v životopisu uvedeno, že byl m.j. právníkem Kanceláře presidenta republiky a asistentem předsedy Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského. Přesto se zřejmě nevyzná v ústavním právu, a ignoruje konstantní judikaturu Ústavního soudu. Cituji jeho slova:
„Je pravda, že v novém občanském zákoníku není pro tento případ naprosto jasné a zcela výslovné ustanovení. (…) Lze tedy dovodit, že právní poměry společenství vlastníků a právní poměry vlastníků jednotek se od 1. ledna řídí novým občanským zákoníkem.“

Ten rozpor mezi oběma větami přímo bije do očí. K tomu budu citovat z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 21/96 ze dne 4.2.1997:
„Obecně platí, že od zásady zákazu retroaktivity se lze odchýlit zcela výjimečně, a to výslovným pozitivním ustanovením.“

A ještě citace z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 344/04 ze dne 15.12.2004:
„[P]rincipy právního státu vyžadují u každého možného případu retroaktivity jeho výslovné vyjádření v ústavě nebo v zákoně.“
„Jak uvedeno shora, později vydané právní normy mohou právní režim vzniklých nároků změnit, avšak musí se tak mj. stát nepochybným projevem vůle zákonodárce (…).“

A ještě klíčová citace z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 344/04 ze dne 15.12.2004:
„[Z]a situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (…).“

Srovnejte si prosím tvrzení pana Matouška s obsahem všech judikátů Ústavního soudu o retroaktivitě právního předpisu. Ještě snad někomu chybí argumenty?
-----------------------------------------------------------------------

Jediný argument pana Ludvíka Matouška, kterým neurčitě podpořil svůj překvapivý a protiústavní názor, byla tato věta: „Nicméně lze to dovodit z přechodových ustanovení, která se zabývají touto problematikou věcných a obligačních práv v poslední části nového občanského zákoníku.“

Já nyní doplním konkrétně to, co pan Matoušek neuvedl: že ono přechodové ustanovení, které se zabývá problematikou věcných a obligačních práv, je § 3028 NOZ. Věcná práva jsou upravena v odstavci 2, obligační práva v odstavci 3. A budu zde tuto část NOZ s potěšením citovat. Srovnejte si prosím co řekl pan Matoušek s tím, co skutečně je obsaženo v NOZ:

Čtěte laskavě střídavě větu pana Matouška a pak hned ustanovení § 3028. Jeví se vám, že to co pravil do rozhlasu, je souladné se zněním zákona? Závěr o přiléhavosti jeho argumentace „přechodovými ustanoveními“ si prosím udělejte sami. Já tuto projevenou duševní neschopnost nazývám: prasečí právo.

• Stávající SVJ(2000) je právnickou osobou, proto je povinno upravit stanovy podle obecné části NOZ o právnických osobách (od § 118).
• Stávající SVJ(2000) je zapsáno do veřejného seznamu, proto je povino doplnit stanovy podle zákona o veřejných rejstřících (zejména jednoznačně stanovit název statutárního orgánu, počet jeho členů a sídlo).
• Stávající SVJ(2000) není společenstvím vlastníků podle NOZ, proto není povinno upravit stanovy podle speciální části NOZ o bytovém spoluvlastnictví.

Rozsah právní způsobilosti právnické osoby zůstává nezměněn. Nezměněny jsou i práva a povinnosti vlastníků jednotek vůči právnické osobě a vůči sobě navzájem. Vnitřní právní poměry ve společenství, vzniklém před dnem nabytí účinnosti NOZ, se i nadále řídí podle ZoVB (s povinným doplněním ve smyslu zákona o veřejných rejstřících). Také práva a povinnosti vzniklé z těchto právních poměrů, včetně práv a povinností plynoucích ze stanov SVJ a z prohlášení vlastníka, se i nadále řídí podle dosavadního právního předpisu (ZoVB).

K povinnému přizpůsobení SVJ(2000) právní úpravě bytového spoluvlastnictví podle NOZ chybí v NOZ výslovné přechodové ustanovení. Pouhé opomenutí zákonodárce nemá právní účinky.

A tuto chybu lze napravit jedině novelizací NOZ, nikoliv jeho protiústavním výkladem.

lake