V uvedeném případě nešlo jen o zálohy na služby, ale pravděpodobně také o zálohy na správu (v dotaze čtenáře označeny jako příspěvky do fondu oprav). Je pravda, že se jednalo o pohlédávku vzniklou v předcházejících letech, ale JUDr. Barto ve své odpovědi vysvětloval tazateli, že nesprávně slučuje pojem plnění ve splátkách a plnění zálohové, i když se jedná o zcela odlišné instituty a pak podle mého názoru vysvětloval obecně rozdíl mezi nimi:

„Při plnění dluhu ve splátkách je celková výše dluhu vždy známa, kdežto při plnění zálohovém jednak není známo, zda nějaký dluh vznikne (může dojít i k přeplatku), a pokud vznikne, jaká bude jeho výše. Teprve v okamžiku, kdy dluh vznikne a je známa jeho výše, vznikne povinnost dlužníka jej plnit v určité době splatnosti a po splatnosti dluhu může začít běžet promlčecí doba. Úprava OZ v § 103 – „bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti“ – v případě zálohového plnění neplatí a ani platit nemůže. Zálohy nejsou částečným plněním celkového dluhu, jedná se o částky, které ani nemohou být jednotlivě vymáhány.“

Zajímavá je také poslední část v odpovědi, u níž si nejsem jist jejím výkladem:

„(Co se týče příspěvku na fond oprav, z dotazu nevyplývá, zda se jedná také o zálohovou platbu, která se ročně zúčtovává, nebo pravidelné opakující se platby. Pokud se nejedná o zálohové placení, ale o pravidelnou pevně danou platbu, promlčuje se každá platba samostatně.)“