„…kalorimetr nemůže být poměrovým měřidlem…“
„…proč by měla být k měření použita poměrová měřidla a ne kalorimetry…“

• §1 Vyhlášky uvádí cit.:„…stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů…“. Kalorimetry tedy jistě mohou být poměrovými měřidly ovšem tak jak popisujete jejich použití u Vás je zřejmé, že byly použity jako měřidla fakturační a nikoli poměrová …a tedy v rozporu s postupem Vyhlášky 372.
  Výklad pana „žemlovkáře“ je tedy pouze jeho osobním mylným názorem.
  

„…pak by jste je žádat zjevně nemohl – nebyl by to společný náklad…“

• „…měřič spotřebovaného tepla…“ je podle mne „kalorimetr“
• „kalorimetr“ se používá na vstupu ZUJ jako „fakturační měřidlo“. Měří dodané teplo – absolutní hodnotou.
• „poměrová měřidla“ jejichž použití předjímá vyhláška 372 jsou naopak určena k „ROZPOČTU NÁKLADŮ“. Neměří tedy teplo ale na základě „stejnosti“ jak „podmínek instalace“ tak stejnosti „typu zařízení“ – rozdělují náklady na vlastníky.
  
  
• uvedl jste, cit.„…ostatním se účtují skutečně spotřebované náklady…“ Pokud se tedy ostatním fakturují skutečné náklady pak jde zjevně postup, že si z „fakturačního koláče“ ukousne každý Vlastník svou „fakturační spotřebu“ a Vy (nebo i někteří další) který nemáte kalorimetr logicky zaplatíte celý zbytek „fakturačního koláče“ – tento postup běžný u studené vody je tedy v rozporu s Vyhláškou 372 pro aplikaci na TUV/TEP

Neználek