Pane martl,
citovaný judikát Nejvyššího soudu sdělil o příslušenství bytu něco, co nemá oporu v zákoně. Naopak si troufám říci, že jde o projev libovůle soudu, svévolný výklad zákona, který ovšem nijak neplyne ani ze znění ObčZ, ani ze ZoVB, ani z jiného celostátně platného předpisu. Zajímalo by mne jen kde tento očividný nesmysl vznikl a proč jej všichni dokola v rozsudcích opisují.

Zda je možno soudit se o příslušenství bytu:
Mýlíte se v doměnce, že „… by případný pokus soudit se na základě názoru, že neobytné místnosti v bytě k jeho příslušenství nepatří, byl dosti riskantní.“.
Vaše úvaha má jednu základní chybu. Není o co se soudit. Chybí právní důvod. Není zde zásah do právní sféry případného žalobce. Označení „příslušenství bytu“ neříká přece naprosto nic o vlastnických vztazích.

Je to asi stejně významné, jako kdyby Vám vyslanec státu Alakabar přinesl lejstro se sdělením, že Vaše kuchyně a předsíň jsou příslušenstvím paláce alakabarského sultána. Asi byste se zasmál a mávl nad tím rukou: Vaše kuchyně je Vaším vlastnictvím a žádné lejstro na tom nic nemění. To se rozumí samo sebou. Kolaudační rozhodnutí Stavebního úřadu má přednost před vadným lejstrem – Prohlášením vlastníka.

Co je místnost:
Ohledně toho co je místnost pátráte špatným směrem. Vnitřní uspořádání budovy, její místnosti a jejich podlahové plochy určuje projekt budovy, stvrzený kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu. V průběhu let mohl někdo svévolně odstranit původní dveře, nebo naopak nějakou přepážku s dveřmi přidat, přizdít stěnu, rozdělit jednu místnost cihlovou zdí. Nemá to však právní účinky. Právní stav je pouze ten, který je uveden ve stavební dokumentaci budovy, potvrzené stavebním úřadem.

lake