Problém může být právě v tom, že SVJ není ani s. r. o., ani družstvo. Je zde jedna zásadní odlišnost: členem SVJ se člen stává ze zákona (za určitých podmínek) a fakticky nemá možnost ovlivnit, kdo bude členem spolu s ním. I kdyby si mohl „vybrat“ členy v okamžiku koupě bytu (a to pouze tím, zda daný byt koupí, nebo nekoupí), může sotva ovlivnit změny složení členů SVJ v budoucnu. Naproti tomu s. r. o. zakládají společníci společenskou smlouvu a nepadá v úvahu, že by bez jejich vědomí a souhlasu docházelo ke změně v osobách společníků. Kromě toho společníků s. r. o. je zpravidla podstatně méně, často jeden, členů SVJ je vždy alespoň pět. Člena družstva družstvo přijímá a za určitých okolností i vylučuje. Naproti tomu člen SVJ svoje členství vzniklé ze zákona společenství pouze oznámí.

Co se týká způsobu rozhodování, spíše se hodí analogie s a. s. s veřejně obchodovatelnými akciemi, kde také dochází ke změnám v osobách akcionářů bez souhlasu ostatních akcionářů a akcionář má právo (nikoliv povinnost) účastnit se valné hromady, a tím i rozhodování. Jenže akcie je možné prodat, pokud mi ostatní (většinoví) akcionáři nevyhovují. To nelze klást na roveň teoretické možnosti zbavit se bytu v případě, že mi nevyhovuje soused. Bydlení oprávněně vyžaduje speciální ochranu.

Co se týká LZPS, jedná se o natolik obecnou proklamaci, že z ní lze podle mého názoru jen těžko přímo dovozovat povinnost účastnit se shromáždění. O argumentaci (nikoli protiargumentaci, neboť LZPS platí) se nicméně pokusím. Zákonodárce úmyslně zakotvil povinné členství v SVJ, ale už ne povinnou účast na shromáždění. Dá se z toho dovodit, že o záležitostech, které nesnesou odkladu, rozhoduje statutární orgán SVJ (a to bezodkladně, stejně v takovém případě nemá čas dodržet předepsanou lhůtu pro svolání shromáždění), zatímco v ostatních záležitostech zákon ctí právo vlastníka nakládat svým majetkem.

Jak už to bývá, stojí zde vedle sebe (nebo proti sobě, chcete-li) právo vlastníka nakládat svým majetkem a povinnost vlastníka počínat si tak, aby při nakládání svým majetkem neomezoval práva druhých.