Už je jasné, kde se pan Patočka mýlí. Vztahuje totiž stav indikátoru nesprávně k bytu (viz jeho příspěvek http://www.portalsvj.cz/…ecet-tepla-0#… ) Stav indikace je nutno vztahovat ke konečnému spotřebiteli. Jak plyne ze znění vyhlášky č. 372/2001 Sb., vyúčtování se zásadně provádí pro jednotlivé konečné spotřebitele, nikoliv pro „byty“. Co je pro jednoho stav podle § 4 odst. 7, je pro druhého stav podle § 6 odst. 4.

Pan Patočka napsal: „Já nic nepotřeboval vyvrátit. To jste za mě provedl Vy. „
To je úsměvné. Ani na mou výzvu nejste tedy schopen byť i jedinou větou napsat, jak jste údajně “… právě vyvrátil možnost 3“. Není divu – postup č. 3 je přímo popsán v § 6 odst. 4 vyhlášky a vztahuje se na situaci tazatele.

Pan Patočka napsal: „§ 6 odst. 5 – není nikde uvedeno, že smí být použit pouze v případě indikace.“
To jsem už vysvětlil v předchozím příspěvku, na který Vás odkazuji. Pokud se domníváte, že neznámou a neměřenou spotřební složku lze nějak rozdělit mezi dva konečné spotřebitele v jednotce podle § 6 odst. 5, pak nemám co bych dodal. Je to stejný nesmysl jako Váš indikátor, do kterého zapomněli osadit odpařovací trubičku, ale podle Vás nejde o poruchu indikace.

Pan Patočka napsal: „… můžete nám tedy vysvětlit co řeší § 4 odst. 7“
Co řeší § 4 odst. 7 si laskavě přečtěte v § 4 odst. 7. Důležité je pouze to, že tento případ (neumožnění či ovlivnění indikace konečným spotřebitelem) se nevztahuje na tazatele.

Pan Patočka napsal: „První uživatel se dopustil § 4 odst. 7. – tedy dostává průmer se sankcí na své období.“
Jsem rád, že mi v tom dáváte za pravdu. Prve jste napsal, že oběma konečným spotřebitelům se bude rozdělovat náklad podle § 6 odst. 5. Na okraj: netušíme, zda se první konečný spotřebitel něčeho dopustil. Pokud ne, postup u něj bude nepochybně podle § 6 odst. 4 vyhlášky.

Pan Patočka napsal: „Druhý uživatel využije § 4 odst. 9. a na konci nechá uvést vše do provozu“
Za prvé:
Druhý uživatel nemá povinnost cokoliv „uvést do provozu“. Za osazení indikátorů odpařovacími trubičkami nese odpovědnost SVJ.

Za druhé:
Tvrzení, že tazatel „využije § 4 odst. 9“ je rovněž nesmyslné. Ustanovení § 4 odst. 9 vyhlášky je pokračováním § 4 odst. 7. Obě ustanovení popisují jediný případ: konečnému spotřebiteli byla uložena sankce za neumožnění odečtu nebo za ovlivnění indikátoru. Pokud TENTO konečný spotřebitel později indikaci umožní, má se vůči němu postupovat podle § 4 odst. 9 (bez uplatnění sankce).

V našem případě ten, kdo (možná) „neumožnil“ či „ovlivnil“ indikaci je jedna osoba, kdežto nynější vlastník jednotky je druhá osoba. Ten rozdíl je zřejmý. Není možno tazateli „přišít“ postavení napraveného hříšníka podle § 4 odst. 9. Od počátku pan Patočka plete dohromady dva různé konečné spotřebitele a jejich odpovědnost.

lake