Pane Pavle,

pokud to u vás děláte tak, jak popisujete, tak bych rozhodně nechtěl být členem vašeho SVJ, a pokud bych jím byl, bál bych se vážně o osud svého majetku.

POKUD A DOKUD budou ve výboru lidé, kteří budou myslet na blaho celého společenství, pak je možná riziko minimální. ALE jakmile se do výboru dostanou lidé, kteří budou hledat především vlastní zájmy a obohacení (a takových rozhodně není jen jako šafránu), dokážu si živě představit možné důsledky vámi popisovaného postupu „půl na půl“.

Je totiž více než nasnadě to zneužít. Když mi na shromáždění neodsouhlasí lidé, co potřebuji, jednoduše si po shromáždění obejdu barák a potřebné hlasy si seženu (třeba i za různé formy úplatků).

Osobně zastávám názor pana JUDr. Pražáka a paní JUDr. Schödelbauerové, že shromáždění existuje pouze ve chvíli, kdy se sejdou svolaní vlastníci jednotek k rozhodování o určitých věcech. Jakmile se rozejdou, shromáždění přestane existovat. Z tohoto důvodu rozhodnutí přijímaná „per rollam“ (mimo shromáždění) nepovažuji za rozhodnutí shromáždění, ale maximálně jen za „dohodu“ vlastníků (všech nebo některých). To znamená, že pokud by se jednalo o záležitost, k jejímuž schválení by bylo zapotřebí 100% všech vlastníků, pak bych využití korespondenčního hlasování chápal (prakticky totiž ani není reálné, aby se všichni vlastníci na shromáždění vůbec dostavili). V jakémkoli jiném případě bych byl ale proti takovému postupu (z výše zmiňovaných důvodů).

Svůj názor také nikomu nevnucuji a netvrdím, že je jediný správný (konec konců v návrhu nového ObčZ se hlasování mimo shromáždění jednoznačně připouští pro jakékoli záležitosti [pokud ho připustí i stanovy]), ale vaši jistotu, že to nebude později zneužito, rozhodně nesdílím.