Naprosto souhlasím s Emilkou. Podobná zkušenost, lidi si nechají všechno udělat a pak jenom napadají, že je všechno špatně. TO podávají osoby, které mají buď ve vztahu ke statutáru nějaký osobní konflikt nebo se chtějí mstít, určitě ne ty, které mají pouze nějaké pochybnosti – ty se přece zeptají. Trestní oznámení v našem případě bylo podáno v souvislosti s rekonstrukcemi (stupačky, kanalizace, elektro, okna), které jsme provedli proto, že částečně byly ve špatném až havarijním stavu (jak co), a také proto, že nám je proplatilo město na základě pravidel prodeje (nedávno jsme privatizovali). Samotné provedení schválilo 100% vlastníků, ale protože nebyli ochotni si opakovaně na schůzi vůbec vybrat (ani dodat vlastní nabídky a návrhy), provedl výbor na základě konzultace s právníkem a odstavce stanov, říkajícího „rozhoduje a podepisuje smlouvy…“ výběr firem sám – což bylo napadeno jako hlavní. Začínám chápat, proč si statutáry nechávají opravdu každou „hloupost“ po takové zkušenosti schvalovat SVJ – i když tohle samozřejmě maličkost nebyla. Trestní oznámení bylo několikrát shazováno státním zastupitelstvím, nakonec po četných stížnostech oznamovatele zastupovaného advokátní kanceláří to pustili na kriminálku. Nechali si podat vysvětlení, doložit dokumenty a případ odložili. Co se týče práce statutáru obecně, jsem si vědom toho, že neznalost neomlouvá. Na druhou stranu společenství vznikají ze zákona a myslím si, že ve velké většině se k tomu prostě někdo přichomýtne proto, že to nikdo neumí a/nebo nechce dělat, a sám se teprve učí za běhu – a někdo to dělat musí. Když by platil právníka, bude napaden, že utrácí (nebo bude utrácet svoje), když ne, může to dopadnout takto. Co je tedy ideální?