Zde uvádím důvody, které mě vedou k názoru, že by se náklady za spotřebované teplo měly rozúčtovávat mezi uživatele bytů v panelových domech podle vytápěné rozlohy jejich bytů.

Někdo by mohl oponovat, že ti uživatelé bytů, kteří s tímto způsobem účtování nesouhlasí se mohou bránit tomuto postupu.

Na to lze doporučit níže uvedený postup: Na shromáždění vlastníků SVJ nechat odhlasovat tuto změnu.

Shromáždění SVJ se sejde (přítomno řekněme > 1/2 vlastníků), odhlasuje změnu nadpoloviční většinou přítomných (řekněme 35% hlasů všech vlastníků). To vše v souladu s § 4 odst. 7 vyhlášky 372/2001 Sb. Případnou demontáž indikátorů si nebudou provádět vlastníci, ale odborná firma najatá SVJ.

Podle zák. č.72/1994 Sb. v platném znění a platných stanov SVJ takto přijaté usnesení je závazné pro všechny členy SVJ bez vyjímky. Ke změně bylo v takovém případě přikročeno, protože se ukázaly indikátory tepla na radiátorech nevhodné k spravedlivému rozdělení nákladů na jednotlivé vlastníky bytů a SVJ jako celek se rozhodlo situaci řešit. Tento postup je také v souladu s §4 vyhlášky 372/2001 Sb.o rozdělení nákladů na teplo. Takže není co řešit. Případné stížnosti a nebo dokonce žaloby z tohoto důvodu mají minimální šanci na úspěch.

Je rozúčtování nákladů na vytápění v panelových domech věrohodné při použití poměrových indikátorů na radiátorech?

Vyhláška MMR č. 372/2001 Sb. určuje, že se při rozúčtování rozdělují náklady na tepelnou energii na vytápění tak,že spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Hlavním nedostatkem indikátorů je to, že registrují jen povrchovou teplotu otopného tělesa a tato jejich jednostrannost přiměla MMR k rozdělení celkových nákladů na vytápění na dvě složky (obvykle v poměru 50:50) s tímto komentářem (Nové typy sice deklarují i měření teploty v místnosti, ale to lze brát s rezervou, když je toto čidlo 2–3 cm od radiátoru):

* tzv. spotřební složka vyjadřuje tu část nákladů na tepelnou energii pro vytápění,

která se do daného prostoru šíří z otopných těles v něm umístěných; je rozpočítávána podle korigovaných náměrů indikátorů,

* tzv. základní složka vyjadřuje naproti tomu náklady na tepelnou energii, která může

být dodána do prostoru místnosti bytu prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla, a která rovněž vyjadřuje část nákladů na temperování společných částí domu. Tato složka se rozúčtuje mezi domácnosti podle jejich podílu na započitatelné ploše objektu. Z předchozího je zřejmé, že byty, které mají během zúčtovacího období neustále vypnuté otopné tělesa se na úhradě spotřební složka nepodílí a ani nemohou podílet (mají nulové náměry). Na případnou kritiku mají stereotypní odpověď typu „mně stačí k vytápění stoupačky a na nákladech na jejich provoz se podílím v rámci základní složky poměrem podle podlahové plochy“.O tom, že nezanedbatelné množství tepla do jejich bytových jednotek prostupuje stěnami, které nejsou nijak izolované, taktně mlčí. Propočty těchto tepelných zisků jsou velmi sporadické a nesystematické. Nicméně dovolují soudit, že jsou ještě mnohem vyšší než v případě stoupaček. Obecně lze říci, že obytný dům je jedna topná jednotka, protože mezi byty nejsou instalovány tepelné izolace. Poměrové indikátory prosazují hlavně jejich dodavatelé a část vlastíků bytů, kteří spoléhají na neinformovanost většiny.Rozdíly v nákladech na teplo jsou u takto provozovaných topných soustav často až neuvěřitelné: V našem domě, kde naposledy bylo teplo takto vyúčtováno v r. 2001/2002 byly průměrné náklady 144,86Kč/m2 – 100% U jednotlivých majitelů bytů se odchylka od této hodnoty pohybovala od toho tzv. nejšetrnějšího, který prakticky vůbec neotevíral regulační ventily a dosáhl náklady ve výši 87,03 Kč/m2 – 60% po ty průměrně spotřebitele s náklady 136,54 Kč/m2 – 94,3% až po rekordmany s 283,52 Kč/m2 –195,7%.Tehdy sice ještě neplatilo omezení o odchylce + – 40% odebraného tepla od průměrné hodnoty, ale princip je stále stejný dodnes. Jelikož většina spotřebitelů nevěděla, že někteří uživatelé bytů si všimli, že za ně mohou temperovat sousedi, tak jim to v poklidu procházelo. Závěry: Za této situace lze spravedlivě rozdělit náklady tzv. spotřební složky podle §4 odst.5 vyhl. MMR č.372/2001 Sb, protože na instalované indikátory se prokazatelně nelze spolehnout (viz. nulové náměry): V zúčtovací jednotce, ve které u konečných spotřebitelů nejsou instalovány spolehlivé měřiče tepelné energie nebo indikátory vytápění(pod pojmem spolehlivé je nutno chápat takové indikátory, které neumožňují zneužití odečítání vlivem uzavřených regulačních kohoutů u radiátorů), vlastník spotřební složku rozdělí mezi konečné spotřebitele obdobným způsobem jako složku základní. Tyto závěry jsou v praxi již ověřeny v několika obytných domech s ústředním vytápěním po dobu osmi topných sezón.Náklady se dramaticky nezvýšily. Pokud by nějaký vlastník svůj byt přetápěl, tak přebytečné teplo se rozptýlí do sousedních bytů.Pouze je potřebné ohlídat, aby nedocházelo k neodůvodněnému nadměrnému větrání okny a odsávání z kuchyní a koupelen.