Vlastník, který nebyl na shromáždění přítomen, je „přehlasovaný“ a může se obrátit na soud.

V ustanovení § 11 odst. 3 ZoVB se vlastníkovi jednotky přiznává právo obrátit se na soud v důležité záležitosti pouze tehdy, jde-li o vlastníka přehlasovaného. V úvodním příspěvku je zmíněn rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 3246/2007, v němž soud bez pochybností za „přehlasovaného vlastníka“ považoval i vlastníka jednotky, který nebyl na shromáždění přítomen a hlasování se neúčastnil.

Kupodivu soudci v této věci stále nemají jasno. Například Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 27. srpna 2008, č.j. 14 Cmo 478/2007–193 nesprávně interpretoval pojem „přehlasovaný vlastník“:

„Podle názoru odvolacího soudu je však žaloba neopodstatněná i z důvodu, že právo na předmětnou ochranu má přehlasovaný vlastník, jímž však žalobce, který se schůze shromáždění nezúčastnil, nebyl, a nebyl tedy přehlasován.“

Že takovýto doslovný výklad je nesprávný, judikoval po dovolání žalobce Nejvyšší soud v rozsudku 22 Cdo 1423/2009, ze dne 25.5.2011:

„Podle názoru dovolacího soudu nelze možnost napadnout rozhodnutí shromáždění vlastníků v důležité záležitosti přehlasovaným vlastníkem jednotky návrhem u soudu ve smyslu § 11 odst. 3 věta třetí ZVB vykládat tak, že toto právo má pouze vlastník jednotky, který byl při hlasování shromáždění vlastníků jednotek přítomen.
Dovolací soud se v této souvislosti přiklání k názoru, podle kterého z možnosti podat návrh na přezkum rozhodnutí v důležité záležitosti není bez dalšího vyloučen vlastník jednotky, který se hlasování nezúčastnil a s rozhodnutím nesouhlasí. (…)
Ačkoliv v nikoli důležitých záležitostech přehlasovanému spoluvlastníkovi možnost soudní ochrany ustanovení § 11 odst. 3 ZVB neposkytuje, v důležitých záležitostech ve smyslu věty třetí uvedeného ustanovení by podle názoru dovolacího soudu mělo být toto právo garantováno každému vlastníku jednotky, který s rozhodnutím nesouhlasí (a nehlasoval pro jeho přijetí), zvláště v případech, kdy i při jeho účasti na shromáždění je zřejmé, že s ohledem na většinu vlastníků, která o důležité záležitosti rozhodla, by byl takový vlastník jednotky přehlasován.
Výklad, podle něhož by právo napadnout rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek příslušelo bezvýhradně vlastníku jednotky toliko v případech, kdy se vlastník jednotky hlasování zúčastnil, je co do základu v rozporu s rozsahem ústavního práva na soudní ochranu poskytovanou v režimu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.“

_{Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1423/2009, ze dne 25.5.2011}

lake