Dílky se násobí normalizovaným výkonem topného tělesa a koeficientem polohy místnosti, aby to šlo sčítat. U některých ITN se ten výkon dá nastavit dovnitř, aby ho do těch dílků započítával přímo. Podstatné je, že u všech ITN v domě se koeficienty stanovují stejnou metodikou, takže i když ten dílek nemá implicitní přepočet na teplo, je za všechny ITN porovnatelný. (šťouralové mohou poukazovat na nelineární rozložení teploty v topném tělese ale tím si úvahu kazit nebudeme :-) ) Dál by to k rozúčtování mohla být prostá trojčlenka, nebýt toho intervalu 80–200% ročního průměru na plochu, kde teprv nastupuje ta magie.