Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 1. 2020, č. j. 1 T 182/2018–176, byla obviněná J. S. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že nejméně v době od 1. 7. 2018 do 1. 2. 2019 užívala neoprávněně bytovou jednotku č. XY v bytovém domě č. XY v obci XY, ačkoliv jí byla nájemní smlouva, uzavřená dne 8. 12. 2017 s Městem Měčín, vypovězena dne 28. 5. 2018, a to z důvodů neplnění jejích nájemních závazků, výpověď jí byla prokazatelně doručena dne 4. 6. 2018 prostřednictvím České pošty s tím, že užívaný byt musí vyklidit nejpozději do 30. 6. 2018, a uhradit dlužné nájemné, což neučinila.

2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.

(…)

Věta první ustanovení § 2285 o. z. stanoví, že „pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného.“ Z uvedeného je zřejmé, že přestože i nyní účinná právní úprava postihuje nečinnost pronajímatele obnovením nájmu, nemusí pro zabránění vzniku takového důsledku podávat žalobu na vyklizení, jako tomu bylo za účinnosti předešlé právní úpravy. Postačuje, pokud nájemce vyzve, aby byt opustil. (…)

Stávající ustanovení upravující danou oblast, tj. § 2285 o. z. vyžaduje aktivitu pronajímatele ve formě písemné výzvy nájemci k opuštění bytu. Uvedený závěr odpovídá také příslušné komentářové literatuře, podle níž „postačuje výzva, která musí být učiněna a prokazatelně nájemci doručena, není vyžadováno, aby pronajímatel podával proti nájemci k soudu žalobu na vyklizení [viz HULMÁK, Milan, a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 450.].

(…)

8. Nejvyšší státní zástupce (…) uvedl, že dovolací námitky obviněné (…) lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, nepovažuje je však za důvodné.

9. Dovolatelka se žalovaného přečinu dopustila ve formě neoprávněného užívání bytu jiného. Je tedy bezpředmětný její poukaz na skutečnost, že se do bytu nastěhovala na základě řádné nájemní smlouvy. Spáchání přečinu podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku formou protiprávního užívání objektů v tomto ustanovení uvedených totiž předpokládá, že pachatel tyto prostory započal užívat po právu (jinak by šlo o protiprávní obsazení) a že právní důvod užívání následně zanikl. (…) Její právo předmětný byt užívat nezaniklo v důsledku toho, že by snad nějaký státní orgán rozhodl o neplatnosti nájemní smlouvy nebo že by její neplatnost tvrdil pronajímatel, ale v důsledku vypovězení nájemní smlouvy pronajímatelem podle § 2229 občanského zákoníku z důvodů zvlášť závažného porušení povinností – neplacení nájemného obviněnou. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ke skončení nájmu a vzniku povinnosti dovolatelky odevzdat byt došlo v důsledku samotného vypovězení nájmu Městem Měčín a nebylo nutné, aby o její povinnosti byt vyklidit rozhodl soud v civilním řízení. Aplikace § 208 tr. zákoníku vůči osobě, který protiprávně užívá objekty v tomto ustanovení uvedené, není podmíněna předchozím použitím prostředků práva civilního vůči této osobě. 

13. Trestní postih pachatele, který byt užíval nejprve legitimně na základě nájemního vztahu a protiprávně v něm setrval i po skončení nájmu, proto podle jeho názoru v současné době nelze podmiňovat existencí v občanskoprávním řízení vydaného soudního rozhodnutí o povinnosti byt vyklidit, když tato povinnost a lhůta k jejímu splnění vyplývá přímo z příslušných ustanovení občanského zákoníku. Pokud souběžně s trestním řízením probíhá civilní řízení o vyklizení bytu, nebrání tato okolnost uplatnění trestního postihu. Přiměřeně lze v tomto směru odkázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 609/2017, podle kterých skončením doby nájmu zaniká právní titul užívaní předmětného bytu, takže pokud nájemce nerespektuje výzvu k vyklizení bytu a nadále v něm setrvává, dopouští se za splnění i ostatních zákonných podmínek přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí přitom vyplývá, že i v této věci probíhalo mimo trestního řízení též civilní řízení týkající se práv obviněné k bytu. 

14. Státní zástupce připustil, že v obecné rovině je protiprávní užívání bytu méně závažné nežli protiprávní obsazení takového objektu. V daném případě, kdy k zániku nájmu došlo v důsledku protiprávního počínání obviněné a obviněná byt protiprávně užívala po delší dobu, jde však o jednání natolik společensky škodlivé, že není namístě uplatnění zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) (…).

Zdroj: usnesení Nejvyššího soudu 6 Tdo 1161/2020 ze dne 19.11.2020