• Diskutující „Není to tak“ napsal v jiné diskusi: ”Justin dokola stále opakuje: pokud není v prohlášení nic psáno o zdech a podlaze, vlastníte jen prázdný prostor-vzduch. To je myšlenka, kterou vyplodil ten, co se domnívá, že je chytřejší než soudci NS a ÚS.”

Ano, je možné, že jsem chytřejší než někteří soudci NS a ÚS. Není to nic nemožného ani neobvyklého: alespoň znám zákony a umím myslet, na rozdíl od neználků v talárech. 

---

Například znám význam pojmu „dohoda“ lépe než soudce Ústavního soudu JUDr. Ludvík David a soudci Nejvyššího soudu JUDr. Josef Rakovský, JUDr. Robert Waltr, Mgr. Michal Králík, Ph.D., JUDr. František Balák a JUDr. Jiří Spáčil. Já – na rozdíl od těchto orlů práva – bych nikdy netvrdil tu pitomost, že „dohoda“ je totéž co přehlasování většiny menšinou. Jejich nesmysly musel dodatečně v roce 2014 napravovat velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (rozsudek 31 Cdo 4294/2011, ze dne 2.4.2014).

Podrobněji k tomuto dlouhodobému selhání soudů a soudců zde psal lake, viz: Výklad pojmu „dohoda“.

Zajímavou roli v této aféře měl JUDr. Jiří Spáčil, který střídavě podepisoval judikáty o tom že „dohoda“ je souhlas všech, i judikáty o tom že „dohoda“ je přehlasování menšiny. Zkrátka podepsal všechno, a nemusel při tom myslet; hlavně že mu šel soudcovský plat …

---

A nyní se dostáváme k jádru věci:

Dvě jména popletů z této aféry – Králík a Spáčil – se objevují i pod usnesením Nejvyššího soudu (které měl na mysli pan “Není to tak”, ale nebyl schopen to usnesení ani řádně označit). Jde o usnesení Nejvyššího soudu 22 Cdo 1511/2019–227 ze dne 31.07.2019.

Toto usnesení – to je ukázková právní žumpa. Tolik hloupostí a omylů najednou – to se jen tak nevidí. Nemám žádný problém být chytřejší než tito soudci. Někdy to rozeberu podrobněji. Nyní jen krátce:

☀ Já – na rozdíl od soudců Nejvyššího soudu Havlíka, Králíka a Spáčila – znám význam základních pojmů. Vím jak jsou tyto pojmy definovány a vím také ve kterých právních předpisech jsou definovány. Oni tyto pojmy neznají, nedovedli si je přečíst, ani se nepokusili k nim dobrat výkladem. „byt“ se skládá z místností (§ 2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb., § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., § 3 písm. l zrušené vyhlášky č. 137/1998 Sb., § 3 písm. g) vyhlášky č. 268/2009 Sb., § 48 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. ve vyhlášeném znění), „místnost“ je prázdný prostor (§ 3 písm. h) vyhlášky č. 268/2009 Sb.), „terasa“ není místnost; je to (per analogiam stejně jako u místnosti) prázdný prostor. Byt se skládá z místností (viz definice), avšak terasa NENÍ místnost. Proto terasa nemůže být součástí bytu! To je pojmově vyloučeno. Závěr odvolacího soudu, že terasa není součástí společných částí domu, nýbrž „přináleží k jednotce“, je proto nesprávný a navíc neurčitý. Žádný celostátně účinný předpis nedefinuje význam slovesa „přináležet“. Totální nesmysly, protiřečení, neschopnost vyjádřit se srozumitelně, používání neurčitých označení – jeden omyl soudců vedle druhého.

Závěr: Totální nesmysly, protiřečení, neschopnost vyjádřit se srozumitelně, používání neurčitých označení – jeden omyl soudců vedle druhého.

☀ Já – na rozdíl od soudců Nejvyššího soudu Havlíka, Králíka a Spáčila – si nepletu základní pojmy: Pojem „příslušenství věci“ podle § 121 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. vyjadřoval vlastnické právo: " Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.". Pojem „příslušenství bytu“ podle § 121 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. vyjadřoval pouze užívací právo k (cizí) věci: „Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány.“. Ve smlouvě o výstavbě je terasa označena jako „příslušenství bytu“ podle § 121 odst. 2. Tento pojem v žádném případě nevyjadřuje vlastnictví. Neznamená to tedy, že by terasa byla ve vlastnictví žalovaného vlastníka jednotky O.Č. Znamená to pouze že terasa je „prostor určený k tomu, aby byl s bytem užíván“! Závěr odvolacího soudu i Nejvyššího soudu je tedy nesprávný. Podotýkám jako obvykle, že tento prázdný prostor je skutečně pouze prostor (prázdno) a nezahrnuje tedy žádné stavební konstrukce, které prostor terasy ohraničují. To platí nejen pro terasu: stejně je na tom místnost, balkon, lodžie, kóje, půda, garážové stání, parkovací místo, kotelna, strojovna, kočárkárna, kolárna, prádelna, sušárna. Toto všechno jsou jen prázdné prostory ve společné stavbě.

Závěr: Soudci neznají ani zákon, ani nejsou schopni vyložit ty pojmy, které používají či bezmyšlenkovitě opisují z žalobních návrhů či z jiných (vadných) judikátů. Dobře placení nemyslící opisovači …

☀ Já – na rozdíl od Havlíka, Králíka a Spáčila – vím jakým způsobem bylo možno vyčlenit stavební část budovy do vlastnictví vlastníků jen některých jednotek, nebo i do vlastnictví vlastníka jedné jednotky. Toho bylo možno dosáhnout pouze výslovným uvedením této skutečnosti v prohlášení/smlou­vě o výstavbě: „společná část budovy, která bude společná vlastníkům jen některých jednotek …“, nebo „společná část budovy, která bude společná jen vlastníkovi jednotky XX …“. Viz § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 72/1994 Sb. a dále § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 tohoto zákona. Prohlášení (smlouva o výstavbě pro dům) však neobsahuje žádnou z uvedených formulací.. Žalovaný O.Č. pouze dostal právo užívat s bytem i prázdný prostor terasy. Stavba terasy (ve smyslu stavebních prvků obklopujících prostor terasy) nebyla ve smlouvě o výstavbě vůbec zmíněna, nebyla tedy nikdy vyčleněna do vlastnictví žalovaného! Byla to tedy od samého počátku společná část, a je společnou částí i dnes. Hydroizolace pod podlahou terasy je také společná část, samozřejmě. Vždyť jde zároveň i o izolaci celé stropní konstrukce bytů pod terasou. Jak tedy chce někdo odvodit komu patří hydroizolace neuvedená v prohlášení?

Podle nesmyslné „logiky“ soudu by tuto hydroizolaci mohli spíše vlastnit žalobci J.K. a M.S.: oni jsou přece vlastníky bytů pod terasou! Hydroizolaci užívají právě oni! Hydroizolace chrání jejich majetek, jejich jednotku.

Pokud soudy dospěly k (ničím nepodloženému a zjevně mylnému) závěru o tom, že hydroizolace není společná, proč si tedy zmatení soudci nehodili korunou, aby zjistili komu přiklepnout její vlastnictví?

Ale nesmyslné fantazie soudu byly pomýlené od samého počátku. Hydroizolace je společná, protože v prohlášení nebyla vyčleněna ani do vlastnictví vlastníka bytu pod terasou, ani do vlastnictví uživatele terasy. Z této skutečnosti bylo třeba vyjít.

Judikát Nejvyššího soudu 22 Cdo 1511/2019–227 je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost (výrok je v rozporu s odůvodněním, neobsahuje právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností, odůvodnění není jednoznačné). Soudy se nevypořádaly se stěžejní žalobní námitkou. Nebyly schopny vyložit smlouvu o výstavbě, i když jde o velmi jednoduchý výklad. Právní žumpa, jak už jsem uvedl.

Opravdu nemám žádný problém být chytřejší než TITO soudci.

Mějte se všichni pěkně.

Justitianus