tedy jinak řečeno ústředním topením, ať již je poskytováno z vlastní kotelny, nebo dálkově se vždy vztahuje Vyhláška č. 269/2015 Sb..

Dodávané teplo má být rozděleno dle vyhlášky §3 se náklady na vytápění dělí v poměru 30–50% na složku základní a složku spotřební (50–70%)

složka základní se rozděluje podle „započitatelné podlahové plochy“

při výpočtu „započitatelné podlahové plochy“ se pak má postupovat podle přílohy 1 k vyhlášce a rozdělit tak nákladovou část spotřeby se započítáním i přímo nevytápěných místností. Poloha bytu se však nezohledňuje.

Pokud jsou instalována měřidla pak ve spotřební části se uplatňuje pouze pravidlo, že:

„Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit… v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky“

tedy pro vás vysvětlení: není zohledněna poloha bytu v „nevýhodě“ při kupříkladu vnější obvodové zdi, ale v případě, že byt jež má výhodu svou polohou uvnitř budovy má spotřebu o 20% nižší než je průměr, má být jeho spotřeba navýšena dodatečně na průměrnou spotřebu ve prospěch všech.

Bohužel to nijak neřeší nevýhodu krajních bytů v domě s převahou bytů „uvnitř budovy“ (tedy s menším množstvím obvodových zdí). Tam je průměr nastaven dle většiny bytů (ve výhodě).

kolega zde zmínil „deňostupňovou metodu“

jde o to, že v tomto způsobu měření dodaného tepla se teplo neměří na radiátorech, ale měří se průměrná teplota uvnitř bytu tedy bez ohledu na spotřebované teplo k jejímu udržení.

tato metoda zase „zvýhodňuje notorické větraly“ oproti těm kdo mají stále okna uzavřená.

bavíme se o budovách, které nemají zateplení a jsou špatně tepelně izolovány (nejčastěji paneláky). Tam opravdu krajní byty jsou v nevýhodě a jediná možnost je apelovat na sousedy aby to zohlednili a přispěli Vám na základní složku kupříkladu tak, že podlahová plocha krajního bytu se vynásobí koeficientem 0,5. To je myslím ze zákona přípustné.

je to pochopitelné?