Ale to je přece logické zdůvodnění. Družstevní lobby se dlouhodobě snaží o sjednocení bytového družstva a společenství vlastníků. JUDr. Novotný na jednom ze seminářů hovořil o záměru (zatím ve fázi úvah) přípravy „zákona o bytových korporacích“. Nevím, jak by se sjednocení družstev a SVJ právně realizovalo, možná by formálně zůstalo u dvou právních forem, nebo si pomohou přechodnými ustanoveními bez ohledu na zákaz reotroaktivity, jako tomu bylo již mnohokrát v minulosti. Faktem je, že přispívání vlastníky jednotek na správu domu se v praxi stále ve větším rozsahu fakticky přibližuje placení nájemného. Nájemce také nemá právo na informace, co majitel provede s inkasovaným nájemným, má pouze právo na vyúčtování služeb. Zatímco soukromý pronajímatel skutečně nesděluje svým nájemníkům, co s inkasovaným nájemným udělá, protože svůj majetek si spravuje sám svým jménem, v případě bytového družstva je rozdíl v tom, že nájemci jsou současně členy toho družstva. U společenství vlastníků jsou vlastníci majiteli domu, ale SVJ se zde stává jakýmsi fiktivním vlastníkem, tj. „de facto“ vlastníkem. Přirovnal bych to k nahlížení na odměny členů statutárního orgánu, kdy všichni víme, že statutáři nejsou zaměstnanci, ale z pohledu mzdové agendy se na ně jako na zaměstnance nahlíží. Obdobně ne všichni zaměstnanci městského úřadu jsou úředníci (např. sekretářka starosty nejspíše úřednicí nebude), ale nahlíží se na ně jako na „de facto úředníky“.