Tak ono je to složitější, zákon praví, že úrok si mohou smluvní strany sjednat:

§ 1970 Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Stanovy jsou de facto takovou smlouvou.

Jenže je otázka, jak je vlastně ten úrok ve stanovách formulován, pokud je formulován shodně, jako byl dříve formulován poplatek z prodlení, nemohl by soud dospět k závěru, že vlastně nejde o úrok, ale o pokutu? A o pokutě zákon říká toto:

§ 2048 Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

O pokutě tedy zákon říká totéž, co o úroku z prodlení. V obou případech je nutné ujednat výši.

Jsou takovým ujednáním stanovy? Asi ano.

Ale co když vlastník hlasoval proti stanovám? Co s vlastníkem, který se schůze nezúčastnil? A vztahuje se takové „ujednání“ na nabyvatele, který se vůbec ke stanovám nevyjadřoval? Vstupuje nabyvatel do práv a povinností převodce (jako je tomu při převodu družstevního podílu)? To asi ne, protože v kapitole o bytovém spoluvlastnictví žádný přechod práv a povinností nenajdeme.

Více jsem o tom psal už níže. Jak rozhodne soud, nevím.